| |||
Pozemky Šedá, Zlatá, Mamlas a taky asi okolí Ta dvounožka se tváří, tak překvapeně a ukřivděně, že mám chuť poslat ho někam do stratosféry. Kdybys jí nenechal zemřít, mohli jsme se jí zeptat. Zavrčím poněkud pobouřeně na jeho slova. Pak měl být už rozdaný na maličkatý kousíčky. Komentuji Šedé slova. Už totiž ani nemá čím platit. Když však nijak nezareaguje na mé odhalení v očích mi zahoří vztek. Dlouhé století potlačovaného vzteku. JÁ TO VĚDĚL. Zahromuje můj hlas do okolí ale hlavně k němu. Couvnu od Šedé, pak se zvednu a otočím se k dvounožce. Jsi prachsprostý poloviční člověk co si snaží hrát na něco jiného. Okolím otřese zavrčení a má chuť ho hned roztrhat na kousky. Ani jeho původ, ani tohle odhalení s ním nehlo. Je jako on. Je jako oni. |
| |||
Most - pozemky Povzdechl jsem si a zase se pomalu vrátil do stabilnější pozice na mostě. Ani jsem si nevšimnul, že kolem mě proběhla wyverna a zmizela. Asi sem měl být na hodině mírnější? Ale ne, to by je nic nenaučilo. Šáhnu za ocelový plát a vylovím rozvrh. Ještěže už dneska nic nemám. Docela se mi uleví. Pomalu se vydám zpět ke škole a jen tak uvažuju, kde se asi fláká, ale tak třeba na té ošetřovně byl ještě zapotřebí. Jestli ne, ví, že si to odskáče. Už to vypadá, že zamířím do hradu, ale nakonec se rozhodnu se projít. Nic mi neudělá, když si trochu protáhnu nohy. Zamířím pomalu kolem školy k lesu. |
doba vygenerování stránky: 1.6059670448303 sekund