| |||
Pozemky a nějaká dračí skrumáž Dvakrát modrej, Šedivá a Zlatá Tady si jeden nemůže ani normálně oddechnout! Prudce se otočím, když se mi v hlavě rozezní řev. Nejdřív jsem se chtěl obořit na něj, ale je fakt, že ten by si to asi těžko dovolil. Můj pohled se neochvějně zastaví na skupince draků. Chvilku uvažuju, že je nechám bejt, ale pak si vzpomenu, že jsem tu vlastně za profesora. Ach jo. Pevným krokem vyrazím přímo k nim. Pak si všimnu, že je tam nějaký člověk nebo minimálně něco podobného. Do počtu draků mi nesedí a vypadá to, že toho modrého něčím pěkně nakrknul. "Tak co se děje?!" Nasadím autoritativní hlas. Dosti hlasitý. Takže by mě měli vzít na vědomí. Sakra, jak mi chybí ty časy, kdy jsem tohle neměl zapotřebí. Proč jsem se jich vlastně vzdával? Aha, začalo jít moc o život. Zastavím se jen kousek od nich a přejíždím je pohledem jednoho po druhém jak čekám na odpověď. "Ano?! Ptal jsem se, co vás opravňuje k tomu, rušit tu půlku pozemků?!" Nekřičím, to jsem nikdy neměl zapotřebí, ale v mém hlase zní nebezpečný podtón. |
| |||
Pozemky Šedá, Zlatá, Mamlas a taky asi okolí Ta dvounožka se tváří, tak překvapeně a ukřivděně, že mám chuť poslat ho někam do stratosféry. Kdybys jí nenechal zemřít, mohli jsme se jí zeptat. Zavrčím poněkud pobouřeně na jeho slova. Pak měl být už rozdaný na maličkatý kousíčky. Komentuji Šedé slova. Už totiž ani nemá čím platit. Když však nijak nezareaguje na mé odhalení v očích mi zahoří vztek. Dlouhé století potlačovaného vzteku. JÁ TO VĚDĚL. Zahromuje můj hlas do okolí ale hlavně k němu. Couvnu od Šedé, pak se zvednu a otočím se k dvounožce. Jsi prachsprostý poloviční člověk co si snaží hrát na něco jiného. Okolím otřese zavrčení a má chuť ho hned roztrhat na kousky. Ani jeho původ, ani tohle odhalení s ním nehlo. Je jako on. Je jako oni. |
| |||
Most - pozemky Povzdechl jsem si a zase se pomalu vrátil do stabilnější pozice na mostě. Ani jsem si nevšimnul, že kolem mě proběhla wyverna a zmizela. Asi sem měl být na hodině mírnější? Ale ne, to by je nic nenaučilo. Šáhnu za ocelový plát a vylovím rozvrh. Ještěže už dneska nic nemám. Docela se mi uleví. Pomalu se vydám zpět ke škole a jen tak uvažuju, kde se asi fláká, ale tak třeba na té ošetřovně byl ještě zapotřebí. Jestli ne, ví, že si to odskáče. Už to vypadá, že zamířím do hradu, ale nakonec se rozhodnu se projít. Nic mi neudělá, když si trochu protáhnu nohy. Zamířím pomalu kolem školy k lesu. |
doba vygenerování stránky: 1.5571620464325 sekund