| |||
Ošetřovna - chodba hlavně René Ještě se na odchodu na chvíli zastavím, protože mě napadlo, že bych mohl požádat, aby se podívala na ty motýly, ale to už nás znovu žene pryč. Usměji se zvednu ruce, že se vzdávám. "Vždyť už jdeme..." Kývnu hlavou a Reného odvleču s sebou. Zastavíme se až na chodbě. "Tak co teď?" podívám se na něj, zda má něco v plánu. |
| |||
Hájenka - expres - Ošetřovna Ti kolem Ušklíbnu se. „Když chcete ztrácet čas s někým, kdo by se přiznal.“ Trhnu zdravým ramenem. Dál to pro mě nemá význam. Podívám se na ni trochu jako na blbku. „Jak hluboko vede bazén? A jak hluboko jsi kdy byla? Hlubiny nejsou zábavné ani v moři a tam žijou různí tvorové. Tady aby se člověk picnul ve tmě.“ Zakroutím hlavou. „Um a nejsi?“ S mým studenkrevným organismem to ani nehne. Jo, ráda se vyhřívám, ale že bych si všimla, že je někdo chladnější a jinej teplejší, no ani moc ne. Věnuju jí pohled jako šílenci. „Vždyť je to moje ruka!“ Nechám se nést, kam uzná za vhodné, jakoby mi taky zbývalo něco jiného, když jsem bezbranná. Nevím, jestli se mám dušice pouštět. Sice se mě nesnaží tentokrát nacpat do bazénku, ale je tu skutečně dost sucho. |
| |||
Dušíkovskej vláček, start hájenka, cílová destinace ošetřovna. Hipíjajej. Malachi, všichni na ošetřovně„Ty se pravděpodobně vyšetřování budeš zúčastňovat jako jeden z podezřelých, jistě se to dozvíš.“ Zakřením se na ni. Odpovím ji vypláznutým jazykem. „No lepší než okvětní lístky. Nebo rýže.“ „Tak neplav z jedné strany na druhou, ale do hlubin ne?“ Zamrkám nechápavě. Opatrně vyletím ven a zamířím ke škole. „To bych byla alespoň teplá.“ Zamrlám v odpověď. „Co bys na to umírala simtě.“ Odmetu to jako nic. Počkám, až se před námi otevřou dveře ošetřovny a trochu se zvětší, než vletím dovnitř. „Dodávka. Rychlovka. Má pochroumaných pár kostí.“ Oznámím kytičce a položím Mal na nějakou blízkou postel. |
doba vygenerování stránky: 1.3434579372406 sekund