| |||
Ošetřovna - chodba hlavně René Ještě se na odchodu na chvíli zastavím, protože mě napadlo, že bych mohl požádat, aby se podívala na ty motýly, ale to už nás znovu žene pryč. Usměji se zvednu ruce, že se vzdávám. "Vždyť už jdeme..." Kývnu hlavou a Reného odvleču s sebou. Zastavíme se až na chodbě. "Tak co teď?" podívám se na něj, zda má něco v plánu. |
| |||
Hájenka - expres - Ošetřovna Ti kolem Ušklíbnu se. „Když chcete ztrácet čas s někým, kdo by se přiznal.“ Trhnu zdravým ramenem. Dál to pro mě nemá význam. Podívám se na ni trochu jako na blbku. „Jak hluboko vede bazén? A jak hluboko jsi kdy byla? Hlubiny nejsou zábavné ani v moři a tam žijou různí tvorové. Tady aby se člověk picnul ve tmě.“ Zakroutím hlavou. „Um a nejsi?“ S mým studenkrevným organismem to ani nehne. Jo, ráda se vyhřívám, ale že bych si všimla, že je někdo chladnější a jinej teplejší, no ani moc ne. Věnuju jí pohled jako šílenci. „Vždyť je to moje ruka!“ Nechám se nést, kam uzná za vhodné, jakoby mi taky zbývalo něco jiného, když jsem bezbranná. Nevím, jestli se mám dušice pouštět. Sice se mě nesnaží tentokrát nacpat do bazénku, ale je tu skutečně dost sucho. |
doba vygenerování stránky: 1.4236810207367 sekund