| |||
U nástěnky - Učebna 3 Věnuji mu jen blýsknutí rudého oka zpod krempy, než zpět schovám psací potřebu. "Dobrý večer, " připojím svůj výrazný pozdrav dívce v žabkách. Žabky jsou prostě nevkusné a to jsem vyrostla na pláži. Více než to, mne však irituje její přístup. Však jednou ten den přijde, kdy se budou plazit po podlaze před naší přítomností a jen ti vybraní se mi odváží podívat do očí. Jakmile cítím upřený pohled, zlehka se natočím, když žena prochází kolem a věnuji ji úsměv. Jen tak z principu. Nová dívenka vypadá poměrně gullible. Odpovědi však nechám na Arthurovi, kterých se jich hned ujímá. Má malé plus, že se nedal strhnout do představovacího spree. Prý bohužel. Měli bychom mít samostnatnou VIP třídu pro nás. Nechávám to ale být, jen na ni upřeným rudým pohledem hledím, zatímco zhodnocuji její možnosti. "Vskutku," pokývnu hlavou Arthurovi, když vyzve k odchodu. Elegantním krokem vyrazím směrem ke schodišti. S potutelným úsměvem, který se mi usadí na tváři, hned jak se k nim otočím zády. Můj plán funguje dokonale. Zvon jen umocňuje akorátnost našeho příchodu. Ne příliš brzy, ne příliš pozdě. Vyjdeme do patra. Vzhledem k tomu, že se v chodbě stále něco děje, obejdeme to druhou stranou, abychom se dostali k učebně, kde má být hodina. Usadím se ke stěně, nebo lépeřečeno se nechám usadit, zhruba doprostřed třídy. (BJ12) |
| |||
Tělocvična - Pokoj - Tělocvična Ještě ani pořádně nevešla do tělocvičny a už ječí jako by mělo hořet umýt se sice mohl a převlečení jsme asi taky být mohly. Nepřijde mi to jako důvod dělat takový kravál. Rovnou se tedy zvednu abych se šla převléknout. Popravdě jsem úplně zapomněla že kromě těch normálních školních uniforem máme ještě taky sportovní. Taky jsem tohle nikdy předtím řešit nemusela."Jde to říct i v klidu" řeknu cestou kolem vztekliny. O tom že se ani nepředstavila, natož aby pozdravila ani nemá smysl začínat, tohle přestavení stačilo bohatě. Sotva zmizím za dveřmi, zmizím taky z chodby. Doslova. Školou do pokoje proletím a až tam se znovu zjevím. Rychle na sebe hodím sportovní úbor a stejným způsobem jak jsem odešla tak se taky vrátím. Zpátky v tělocvičně jsem ještě s dostatečnou rezervou, školní zvon zazní až chvíli po tom co se vrátím. |
| |||
Chodba (sborovna) Shizei, okrajově Aera Netrvalo dlouho a za mými zády se ozval hlas. S polovičně vyplazeným jazykem jsem se otočil a tam stál… kdo to sakra je? Ještě jednou jsem na prázdno pro protáhl spodní čelist „Jo.. asi před hodinou jsem se dohodl s… Turney se jmenoval? … no že končím. Jdu odtud… ale jsem zas tu a jak, vůbec nevím… prostě jsem vyjel… a přijel… tak ho hledám, abych se ho zeptal, co se sakra stalo,“ pokrčil jsem rameny. Na to kolem prošla nakvašená ženská, cosi zavrčela na toho cápka v županu a zmizela ve dveřích kousek od nás. Já jen pozoroval ten zadeček, jak pluje vzduchem a vložil si do úst zbyteček tortilly, co jsem měl v ruce. Ze dveří se pak ozval kravál. „Hehe…“ usmál jsem se a pak zase pozoroval toho v županu přede mnou. Něco mi říká, že tohle by mohl být profesor, takže by mi mohl pomoct. |
| |||
U nástěnky Jadelyn, Alyssa, Kirie Jak to myslí ? Nebudou hrát klasickou hudbu ? zděsím se a teprve teď mi dojde, že umění společenského se asi dost posunulo. To rozhodně nepřilepšuje mojí situaci. S úctou si převezmu její pero. Trochu nespokojeně se zamračím nad svým podpisem. Tedy nad jeho úhledností a přitom jsem byl zvyklý vyplňovat formuláře na prkenných stěnách zákopů. “Pokud myslíte, tak tomu tak bude.“ odpovím a vratím pero jeho majitelce. “Dobrý večer.“ pozdravím dívku v poněkud nezvyklých šatech. A hlavně obuvi. Ustoupím kousek stranou. A také zamžourám na rozvrh. Ženu, jež projde přes místnost registruji jen okrajově. Zrovna, když si všimnu, že máme hodinu, tak odbije osmá. Do haly vstoupí další dívka a ozbrojená. Pohled mi okamžitě ulpí na její zbrani. Najednou mi můj revolver přijde poněkud nedostačující. “Dobrý večer.“ odpovím nově příchozí a otočím svůj pohled na Jadelyn. Rozhodně budu potřebovat dlouhou promluvu, ale nejdřív hodina. Přijít pozdě i podruhé by nemuselo být příjemné. pomyslím si a mou pozornost strhne dívka svým dotazem. “Bohužel, patříme do jiné. Třídního profesora najdete o patro výš v učebně lektvarů. Jídlo zkuste v jídelně, je to těmito dveřmi a hned doleva.“ kývnu ke dveřím. Otočím se na Jadelyn. “Půjdeme ?“ optám se. |
| |||
Nástenka Všetci pri nástenke, nikto konkrétny Ako prechádzam dverami, počujem zazvoniť zvon a spomalím. Fíha, tu je to akési historické... V tom zbadám nástenku, pri ktorých sú už nejaký študenti. To je tá, čo asi spomínala profesorka. Idem ku nástenke, ale jemne zabočím, ako moju pozornosť zaujme socha mačky. Jú... Kawai Neko ! A usmievam sa. Možno to tu nie je až také zlé... Potom trošku zavrtím hlavou, aby som sa spamätala a idem ku nástenke. "Ahojte! Som tu nová. Volám sa Kirie." Poviem a milo sa usmejem na študentov pri nástenke. Je vidieť, že na sebe mám vystužený plášť a na chrbte ľahky guľomet. Pozriem sa na nástenku. Hmm... som modrá. Škoda že nemám zelenú farbu koľaje... ďaľšia hodina je bojové cvičenie s tou profesorkou, čo je ako vojenský tréningový inštruktor. Asi sa budem musieť ísť pripraviť a zohnať si nejaký zdroj energie. Ale najprv pôjdem za triednym. Potom sa zas pozriem na skupinku a poviem: "Je niekto z vás v modrej ? A prípadne mi môžete povedať kde sa nachádza triedny profesor ak náhodou viete ? A ešte, kde sa tu dá zohnať nejaké palivo alebo jedlo, či zdroj energie ?" Mám na sebe milí nevinný úsmev. |
| |||
VŠICHNI Jak se překlopí ručička hodin na celou, celými pozemky se ozve zvuk zvonu, který odbije třikrát. Je slyšet do všech místností a rozléhá se i na pozemcích. Je to poměrně výrazný zvuk, který nelze tak lehce ignorovat. |
| |||
Chodba 1. patro Luis Maxík nás ujistí, že to zvládne sám a zmizí do třídy. “Můžeme se projít a popovídat si. A ano ples mě zajímá. Ale nemám co na sebe a neumím tančit.” Rozejdu se dál chodbou a je na mě vidět, že jsem dost nesvá. Celou tu dobu jdu vedle něho. “Luisi? Chci se tě zeptat, mmm… budeš se mnou chodiť? Moc se mi líbíš a ráda bych, aby jsme byly pár.” V mém hlase je slyšet, jak to ze sebe musím páčit a v mém obličeji je jasně vidět, jak se červenám. A můj ocas mě úplně prozrazuje. Dojdeme na konec chodby a zahneme do prava. Cestou míjíme učebnu 4 a 5. Jdeme dál, pokud nás někdo nezastaví. |
| |||
Učebna Lektvarů - Chodba všichni na chodbě, především Tarney Jeden z profesorů se toho problému chopí a vyrazí na chodbu. Zůstat? Hmm, raději se na to kouknu. Když se zavřou dveře, tak vyrazím, dojdu ke dveřím které otevřu a vyjdu na chodbu. Koukám na profesora, jak dojde ke kentaurce. Ona je démon? Fascinující. To se ale už profesor hroutí k zemi. Neváhám a vyrazím mu na pomoc. Když se blížím k profesorovi, tak se kentaurka ožene a nakopne ho. Ten se vznese a začne padat k zemi. Ve vzduchu se pod ním objeví energie a snese ho opatrně k zemi za rohem. Vyrazím k němu, kde ho nakonec najdu na pohovce. Když k němu dorazím, vidím, že jeho rameno nevypadá dobře. Dávám velký pozor, co se kolem děje. Začnu se soustředit na profesora. Do háje, co jsi zač? Cítím to z něho a také cítím, že je vyčerpaný. Hmm, mohu mu předat část svojí arkanický magie, ale doufám že to neselže. Položím profesorovi ruku na zdravé rameno a začnu se soustředit na toky energie (60%). Moje magie nedokáže projít skrz tu jeho a já cítím, jak se vytrácí do okolí. “Pane profesore, nedaří se mi předat vám část mých sil. Prosím, zkuste to vy sám, ať máte dost energie. Já se z toho dostanu, nebojte.” Pronesu s největší úctou k němu. |
| |||
Všichni cestou, hlavně Kisa a Ulgge Od brány, kde zanechávám nováčky jsem u vchodu opravdu za chvilku. Otevřu dveře do haly a pohledem už jenom z principu spražím trojici studentů u nástěnky. Hlavně tu s žabkama. Typický. Bez uniformy. To je mi disciplína. odfrknu si v duchu i nahlas a rychlou chůzi zmizím ve dveřích na chodbu. V ruce drtím popruh batohu až mi bělají klouby. Pokračuji chodbou kolem kabinetu, kde stojí otesánek s tácem tortil a kolega. Normálně bych studenta seřvala, že nacpávat se má v prostorách k tomu určených a ve vyhraněný čas. Ale kolega to už, zajisté řeší. “Shizeii.“ přikývnu, když ho míjím. Sice trochu vrčím, ale on to zvládne. Rychlý pohled na hodinky a vtrhávám do tělocvičny. Stačí mi jeden jediný pohled, abych věděla, že v úvodní hodině tohohle odpadu společnosti poteče krev, pot a slzy. “TO NEMYSLÍTE VÁŽNĚ !“ zařvu a můj už tak divoký vzhled se posune na další úroveň. Žíla na čele mi viditelně tepe a kdybych mohla, tak z očí už mi lítají blesky. Stojím tam svírajíc otevřené dveře a hledím na studenta, tedy spíše se ho snažím roztavit pohledem. Je mi úplně jedno proč je pokrytý krví a sajrajtem. Musím se třikrát zhluboka nadechnout, abych ho nevzala dveřmi. “Okamžitě a tím myslím hned. Se osprchujete a vrátíte ve sportovní uniformě. Pokud tu nebudete do dvou minut máte absenci.“ drtím mezi zuby ke studentovi a vlezu dovnitř, jen abych vztekle práskla dveřmi. “A pro vás taky platí povinnost cvičebního úboru.“ otočím hlavu na studentku. “DVĚ MINUTY! POHYB!“ štěknu po nich a na hodinkách zapnu stopky. Žádný rebelství tu fakt trpět nehodlám... |
doba vygenerování stránky: 1.4764161109924 sekund