| |||
Učebna > pozemky > pryčDo zbytku hodiny se již nezapojuji. Na nikoho nemluvím, nic nepodnikám. Jen se tak rozhlížím po třídě, po těch maličkých, prťavých drobečcích, které nesmím ani sežrat, a uvažuji, jestli příchod do školy byla skutečně šťastná volba. Nebyla. Pro wyvernu tu není dostatečného zázemí, prostoru a pochopení. Strhnu z obličeje masku a zhluboka se nadechnu. Všichni už odešli, tudíž mě netrápí zbytečné množství pachů. Odejdu z učebny ven, před školu, přeměním se do své přirozené podoby a s duněním se dám na odchod. Nemusím nikomu nic říkat. Nemusím se nikomu zpovídat. Nechci být dál svázaná pravidly a školním řádem. Pomalým, nenuceným tempem se rozejdu přes most. V půlce cesty se nakonec naposledy otočím - a jakmile to bude možné - roztáhnu křídla a odletím. |
doba vygenerování stránky: 1.4560508728027 sekund