| |||
13-A U paničky -Sedo Sedím si na lavici, houpu nožičkami a s vykulenýma ockama sleduji co si ti lidé provádí. Občas mi panička zakryje oči, občas se k ní jdu schovat. Nechápu proč to dělají. Mizí, objevují se, lítají přes třídu, hážou po sobě hnůj a to na mě se zlobila, když jsem rozházel hlínu z květináče a tady rozhazují ti smradlavou tu bych do paciček nevzak. Hýbou pusou, ale žádná známá slova. Odcházejí a my zůstáváme, krev. Zakryjí si oči sám, sedím na lavici a panička kolem mne dá něco hřejivé jo a mekoučkého. Pootevřít óčko. Zlobí se, to já poznám. Takhle se vždycky zlobila na toho jí podobného. Pak je jí ouzko, přitisknuté se k ní a otírám se o její bradu, aby věděla, že já jsem tady s ní. Utíká, držím se pevně. Mám strach, aby mě nepustila. Zastaví se a já vykouknu zpoza deky. Podívám se nahoru na ředitele. Jé další zvířátko. Vrtím se a snažím se, aby mě panička pustila. Ha, povedlo se, vyklubu se zpod deky a doťapkám. Rozhlednu se, nakouknu pod stůl, natáhnu ručku a opatrně mu udělám malá. |
doba vygenerování stránky: 1.3006341457367 sekund