| |||
13 - most Akashka, Calyssa, ti, co si případně všimnou cestou Jsem rád, když upír vypadne, aniž bych ho musel pacifikovat. Trochu to vypadalo, že mu na okamžik hráblo, ale nakonec se na slečnu záchranářku nevrhnul a místo toho zmizel z učebny. Překvapeně vzhlédnu, když Akashka promluví znovu. Slzy? Kvůli mě? To musím vypadat hůř, než jsem si myslel. A nebo je ta dívka prostě moc útlocitná. „Ale...“ Nechápavě se dívám za utíkající studentkou. Tak teď teda nevím, jestli bude víc potřebovat psychologa ona nebo já. Potřesu hlavou. Tohle bylo fakt divné. Znovu si loknu z placatky a na okamžik zavřu oči. „Jo, kdyby tak byla slova to jediné, co mi kdy ublížilo.“ Zavřu placatku, promnu si spánky a rozhlédnu se po třídě. Už tu zbyla pouze Calyssa. Opřu se o katedru a postavím se. „Až budete odcházet, prosím, zavřete za sebou dveře.“ Upozorním ještě dračici a volným krokem zamířím pryč. Měl bych mít teď volno, takže se jdu kochat na most. Kývnu komukoli, koho potkám, ale nesnažím se začínat hovor. Pokud se dostanu až ven, opřu se vprostřed mostu o zábradlí a nahnu se nad propast. Jemný vánek mi zacuchá vlasy. Tohle by nebylo špatné místo. Možná při cestě pryč? |
doba vygenerování stránky: 1.3962891101837 sekund