| |||
Společenka dlaci- nástěnka "I vám." popřeji Marcosovi a dokonce se na něj usměji. Čekám co mi škola přičaruje, netrpělivě podupávám střevíčkem. Když se podívám na ty hadry, posbírané nejspíš na smeťaku ohrnu nos. Naštěstí nesmrdí jako z kanálu. Nějakou dobu zvažují zda nebylo lepší zůstat v ušmudlaných šatech, ale ty už nemám Zrcadlu se zdaleka vyhnu, nechci vidět jak v těch hadrech vypadám. novy účes v blond variantě |
| |||
13, A Leo Nechávám se nosit a jsem rád, šetřím nohy a tak i energii. "Budeš mi dávat vždycky jídlo - seženeš ho jakkoliv a kdykoliv - i když bude zavřená jídelna a já tě uchráním." říkám, když míříme z jedné učebny do další. Skočím na stůl před Leem a podívám se na něho. "Platí?" A je mi jedno, že vedle něho sedí další studentík. |
| |||
Kuchyně Sigi, Tonka, Yq Oddechuji jako vzteklé zvíře. "Hajzl." řeknu, ale to už ten blázen letí dolů a dopadne dolů s velkým MLASK na zem, zamrkám nevěřícně. Ten magor začne sát krev smíchanou s bahnem, s hnojem a nemusím dodávat, že zdejší kanalizace taky nic moc. Přejdu k lince, otevřu si velkou sklenici s moukou a vytáhnu z ní láhev karibského rumu, sednu si ke stolu, otevřu si ji a naliju si do sklenky, přitom si zapálím cigáro a podívám se na ty dva ve dveřích. "Jo - zabte ho." řeknu a usměji se. "Udělám vám alibi - sebeobrana." mrknu na ně. |
| |||
Před dlačí společenkou Marcos "Ano pro upíry to zde musí být obzvláště náročné. Tolik krve. Něco co bych měla dělat, když se dostanete mimo kontrolu?" optám se zpříma. Odmlčím se. "Nevšiml jste si zda není na nástěnce seznam studentů, mohli bychom se tak přesvědčit, že je v pořádku, pokud by na tom seznamu byla. Jinak se obávám nejhoršího." Konstatují vnitroškolskou politiku úmrtnosti. Zahrabu v kabelce a vytáhnu úhledně složený papírek, podívám se do něj. "Ano, pro dnešek. Jedny zničené šaty stačí." "Nyní pokud budete tak laskav mne omluvte, musím si jít vyžádat nové šaty, jelikož mi škola všechny moje šaty zničila, tak mi nezbývá nic jiného než se dožadovat společenky, aby mi nějaké vyčarovala." Pokud mne omluvi vejdu do společenky. "Nějaké slušně šaty a žádné vtípky. Jasné! Dlužíš mi to za ty moje zničené." Nehodlám prosit, kdyby mi škola nezničila veškerou mou garderobu nemusela jsem se tady tak ponižovat. |
| |||
K dlačí společence Helen "Mám poněkud obavy, abych udržel své ovládání. Nečekaná provokace by mohla mít nemilé následky," každý upír má své limity, po které se dokáže kontrolovat. "Pravděpodobně." Přitakám také tišším hlasem. Zavrtím hlavou. "Nikoliv. Od té doby, co jsme se rozloučili a spěchal jsem na hodinu, jsem ji neviděl." Odvětím jí. Doufám, že jí nikdo nedostal, sotva jsme ji pustili ze zřetele. Tentokrát souhlasně kývnu. "Přesně tak. Toto byla má dnešní poslední hodina," odpovím jí, "naštěstí," dodám o poznání tišeji. Hned ale nasadím opět neutrální výraz. "A vy? Také poslední hodina dne?" |
doba vygenerování stránky: 1.6935420036316 sekund