| |||
Kuchyně Sigi, Yq a ten kretén.... "Ty mrcho..." zavrčím a snažím se vyndat sud z tunelu, do kterého mi spadl ze špíze. "Mrcho!" držím ho, ale to už ťuká Sigi. "Jo!" zahalekám a snažím se ho vytáhnout nahoru, pokud ho pustím - rozlije se po zemi celý vnitřek a nemusím snad dodávat, že to bahno a špína, krysy a fujtajble co tam žije - no nebude to k použití. "Doprdele..." hekám a podívám se na dveře, jsou zamčené, aby mě nic nesežralo. "Do háje..." zahalekám a držím sud. "Zatracený padací dveře, hlavně říkám - Rusko, nedávej ten sud na ty padací dveře - spadne to... 'Neboj! Nejsem debil né?!' a co on? Položí to na padací dveře, kretén." zavrčím. Najednou do dveří někdo vrazí a rozletí mi dveře a já se leknu a pustím sud dolů, kde se rozbije a celá tekutina se smíchá s hnusem dole. Čumím na to jako sráč, měl jsem ho! Otočím se, popadne mi amok. Rychle přeběhnu ke studentovi, cestou si vezmu obrovskou pánvičku na které se mi smazili zeleninové ryby! Než ten idiot si toho všimne - moje pánvička najde jeho hlavu. "Ty kreténe!" řvu na něho. "To byl poslední sud!" křičím na něho a mlátím ho svou horkou pánvičkou. "IDIOTE! AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!" křičím a mlátím ho. Poslední sud... ...v hnoji... ...spláchnutej... ...plný sud krve... AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!!!!!!!!!!!!! |
| |||
Jídelna -> Kuchyň Oči se mi rozzáří jako hvězdičky. "aaaaaaaa" Otevřu pusu a slastně u toho mrčím. Jen ale do chvíle, než mi pár kapek spadne do úst. "AAAAAAAAAAAAAAAAAH" Vše se změnilo v řev a bolest. "Bůh neexistuje!" Popadnu papírek a vystřelím z jídelny. Vydýchávám armagedon, při té příležitosti si přečtu papírek. Jdem si promluvit s tím ptáčkem, co tady kuchtí. Naštvaně prosvištím kolem koníka a karkulky. Rozrazím dveře. "Stačilo říct obyčejné 'Ne' namísto takových ptákovin!" |
| |||
Jídelna Mezi kapkami se k tobě po chvíli snese papírek. Je na něm malá mapička půlky přízemí a křížek na místnosti jménem KUCHYŇ. Elegantně se vyhnul mezi všemi kapkami, ale pokud ho držíš na stejném místě déle, začnou ho promočovat. Nehledě na to, že kapky postupně svou intenzitu sílí. |
| |||
13 - A Leo se svým ochráncem, profesor a už sedící Kývnu nakonec hlavou celkem odevzdaně. Pokud na sebe upozorníme, je to náš konec. Vyrazíme tedy společně do učebny. Protáhnu se kolem spolužáků, kteří se courají a dorazíme dovnitř, kde už jeden sedí. Projdeme podél zdi a po předchozí zkušenosti, se pro jistotu usadíme úplně dopředu. Nechci lítat na židli. Ani nic jiného. Ale raději dál od profesora. Po příchodu do učebny, když si všimnu, že tu už je, mi barva pleti ještě zesvětlí, což už by jeden řekl, že snad ani není možné. |
doba vygenerování stránky: 1.4581091403961 sekund