| |||
Schody Jigme a prej někdo kolem „Právě naopak. Pozvání to zcela mění z nevhodného na vhodné a naprosto v pořádku.“ Lehce mu prstem přejedu po křídle. Nějak si nevšímám, že můžu někoho srazit. Když pak ale přestane odpovídat a tváří se divně, zastavím se a založím si ruce na hrudník. „No nic. Máš hodinu. Asi bych měla jít.“ |
| |||
A Tisknu v ruce ježka a snažím se nikomu nepřijít na oči. Že bych do někoho vrazil, no tak to si fakt nemyslím. Vklouzneme do učebny a musím ne zrovna nadšeně zkonstatovat, že ředitel už je zde. „Dobrý den.“ Pozdravím tak tiše, že to snad nemohl slyšet, ani kdyby to byl skutečně upír. Spolu se Sharikou se usadíme vepředu a ježka položím opět na lavici. Ani se radši nerozhlížím. |
| |||
Kuchyně Sigi, Yq a ten kretén.... "Ty mrcho..." zavrčím a snažím se vyndat sud z tunelu, do kterého mi spadl ze špíze. "Mrcho!" držím ho, ale to už ťuká Sigi. "Jo!" zahalekám a snažím se ho vytáhnout nahoru, pokud ho pustím - rozlije se po zemi celý vnitřek a nemusím snad dodávat, že to bahno a špína, krysy a fujtajble co tam žije - no nebude to k použití. "Doprdele..." hekám a podívám se na dveře, jsou zamčené, aby mě nic nesežralo. "Do háje..." zahalekám a držím sud. "Zatracený padací dveře, hlavně říkám - Rusko, nedávej ten sud na ty padací dveře - spadne to... 'Neboj! Nejsem debil né?!' a co on? Položí to na padací dveře, kretén." zavrčím. Najednou do dveří někdo vrazí a rozletí mi dveře a já se leknu a pustím sud dolů, kde se rozbije a celá tekutina se smíchá s hnusem dole. Čumím na to jako sráč, měl jsem ho! Otočím se, popadne mi amok. Rychle přeběhnu ke studentovi, cestou si vezmu obrovskou pánvičku na které se mi smazili zeleninové ryby! Než ten idiot si toho všimne - moje pánvička najde jeho hlavu. "Ty kreténe!" řvu na něho. "To byl poslední sud!" křičím na něho a mlátím ho svou horkou pánvičkou. "IDIOTE! AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!" křičím a mlátím ho. Poslední sud... ...v hnoji... ...spláchnutej... ...plný sud krve... AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!!!!!!!!!!!!! |
| |||
Jídelna -> Kuchyň Oči se mi rozzáří jako hvězdičky. "aaaaaaaa" Otevřu pusu a slastně u toho mrčím. Jen ale do chvíle, než mi pár kapek spadne do úst. "AAAAAAAAAAAAAAAAAH" Vše se změnilo v řev a bolest. "Bůh neexistuje!" Popadnu papírek a vystřelím z jídelny. Vydýchávám armagedon, při té příležitosti si přečtu papírek. Jdem si promluvit s tím ptáčkem, co tady kuchtí. Naštvaně prosvištím kolem koníka a karkulky. Rozrazím dveře. "Stačilo říct obyčejné 'Ne' namísto takových ptákovin!" |
doba vygenerování stránky: 1.4531860351562 sekund