| |||
13 a na popravu, pardon, do A Sharyka To, že přestane mluvit úplně mi zrovna nepřidá. Vůbec se mi to nelíbí. A to po téhle hodině mluví. "Myslím, že uděláme líp, když vyrazíme, abychom tam byli včas." Ne, fakt na sebe nechci upozorňovat ještě pozdním příchodem. Zvednu se a kouknu, jestli se přidá. Pokud ano, prostě hodně u zdi a potichu vyrazím. Pokud ne, ještě se před tím ztratím. |
| |||
U Oranilova kabinetu Asmodaeus Podívám se na něj jako na cvoka. Zvrhlost toho prohlášení ani nekomentuju - když to neni mířené na mě, tak je mi to celkem jedno. "Věř mi, že ta už společnost měla. A to vrčení by tě zchladilo rychleji než studená sprcha." Otřesu se, když si na to jen vzpomenu. Vypláznu na něj jazyk, když trik prokoukne. No, nikdo neříkal, že musím do vody celá, že? Mohla bych si okoupat nožky. Cestou potkáme jít někoho opačným směrem, až mě to donutí se za nimi otočit. Že by další démon? A s čarodějkou? Ačkoli tady jako člověk, no radši nic nepředpokládat, že. Zaklepe na dveře a já se nervózně rozhlížím kolem. Když ale ani po chvíli nikdo neotevře, nesměle si odkašlu. "Tak asi není doma?" Ohlédnu se odkud jsme přišli. "Ale tak někdo tam šel, tak bych to asi mohla ještě zkusit, ne?" |
doba vygenerování stránky: 1.405867099762 sekund