| |||
Jídelna Pokud se někdo vytrousí zpět do jídelny, snad s úmyslem školu vyžrat, zjistí, že jídelna je prázdná. Prázdné dřevěné stoly a vprostřed místnosti obří cedule s ručně naškrábaným vzkazem: JÍDLO ZASE OBĚD NENAŽRANCI. |
| |||
13 -> Učebna A Zapisování jsem už zanechal, jen klidně a tiše sedím a sledují dění. Jediné, co upoutá mou pozornost je zvedající se maník a skoro smrtelný úraz chlapce. Když vidím, jak oddaně se učitel ujal jeho záchrany a jakou péči mu věnoval, přemýšlím proč předtím stejně nejednal u červeného chlapíka. Možná nějaké rasové preference. Zakroutím hlavou. Konec hodiny ocením úsměvem a krátkým kývnutím k učiteli. "Děkuji za poučnou hodinu. Tak tedy na shledanou." Na chodbě opět vyhrabu svůj rozvrh. Učebna A. To by mělo být ... Najdu si v plánku cestu a vydám se do učebny, kde se posadím do prostřední lavice. Vytáhnu papíry a snažím se najít další nepopsanou stranu. Copak se asi přihodí tentokrát. Koukám se kolem sebe, jestli zde již předemnou nedorazil nějaký lehce přehlédnutelný tvor. |
| |||
13 -> Jídelna V průběhu mého hrdinského útoku na zeď mi najednou spadnou ruce a ucítím lehkost. Možná bych mohl na chvíli trochu zpoma.. Šílený náraz a já ležím na zemi. Když otevřu oči, už na sobě necítím objetí lavice. Zvednu se, podívám se směrem na učitele, ale nic neříkám. Rozhlížím se kolem sebe. Kdepak mám to důležité, co bych si rád z této hodiny odnesl. Můj zrak padne na polštářek, který je zhruba na půl cesty k vzdálenějším dveřím. Cestou ke dveřím ho zvednu, dám na hruď a krátkým mávnutím dám učiteli sbohem. Na chodbě se rozhlédnu. Zamířím přímo do jídelny, kde se hodlám cpát dokud nepadnu, a poté se budu cpát v leže. Vyberu si náhodné místo a započnu hostinu. Bezvědomí z přežrání mě neděsí, ani netrápí. Pokud mě nikdo nevyruší a už nebudu schopen se natáhnout po dalším džbánu s krví, dám si pod hlavu polštářek a spím. |
| |||
13 Leo Kývnu mu na každou tu věc a znatelně se otřesu. Vypadá to, že se mi na další hodinu najednou chce mnohem méně. Z hlasivek se mi už nic nedostane, tak se na něj jen poněkud nepřesvědčeně podívám. Bodlinatá koule vypadá, že má všechno na háku |
| |||
Hala - sklepení Sarah a na schodech ti dva Rozesměje se, což má za následek, že barva nabere trochu na sytosti. "To na vhodnosti nic nemění." Poznamenám a vydám se ke schodům dolů. Nezastavuje mne, tak pokračuji dolů. Mineme se s tou dvojicí, která před tím šla dolů, tak jen povytáhnu obočí ale nekomentuji to. Semknu rty. Ani na to Sarah neodpovídám, to nemá cenu. Pod schody se zastavím, jen abych se ohlédl, zda jde taky. |
| |||
Směr Oranilův kabinet Yritys ,,Nahé ženské? Škoda, něčím takovým bych se nechal klidně provést lesem." směji se nad tím, co mi Yritys zmíní. Ano, to by skutečně bylo skvělé. ,,A možná mohla, možná nemohla. Podmínky pro toto sdělení znáš." mrknu na rusovlásku s úsměvem. Třeba bude poškolní relaxace příjemnější, než se mohlo na první pohled zdát. ,,Ale s tou sanací máš možná pravdu. Netuším, co všechno tam může být zalezlé. Je to velký prostor, takže....kdo ví." vedu Yritys chodbou a schodišti směrem k Oranilovu kabinetu. Když se k němu dostaneme, zaťukám na dveře. Doufám, že bude uvnitř. |
| |||
13 Sharyka Hlasitě polknu. „Jako písek, vítr, horko, písek, smrt, písek?“ Tak nějak je mi jasné, že má na mysli přesně to. „No, při nejhoršim ho budu házet.“ Navrhnu trochu nepřesvědčeně, mám pocit, že asi usnul. |
doba vygenerování stránky: 1.7342829704285 sekund