| |||
13 Leo Dlouhé chvíle mlčím a jen tak zírám před sebe, když se mi velmi bolestně připomněl vichr, písek, horko a bolest. "Budeme mít ředitele." Špitnu nakonec sotva slyšitelně. |
| |||
K jezeru Venge Rozesměju se. "No to neni moc dobrá vizitka." Jenže když vyjdeme ven, zadívá se na něco nahoru a já si nemůžu pomoct a sleduju jeho pohled. Vzápětí se začnu převažovat dozadu. Prudce zamávám rukama. |
| |||
Před kuchyní Yqi Povzdechnu si. „Někdo, koho nezastřelíš na potkání?“ Pokusím se o úsměv, ale pohled nezvednu. „Poslední dobou je jich tu dost, ne?“ Zkusím ještě, ale pak se prostě zlomím. Neumím to. Neumím posílat jiné tvory jen tak pryč. „Promiň.“ Mezi prsty mi přeskoč nervózní jiskřička. „Jen mám hrozný strach.“ Zašeptám na hranici slyšitelnosti. |
| |||
K jezeru Mal Když se po mě koukne, široce se zazubím. Hrdě se vypnu. "Na to kolik mi je, jsem otravoval dost. " Říkám to však napůl se smíchem. Vyjdeme ven a já okamžitě zvednu hlavu a rozhlédnu se po obloze. Zdá se mi to, nebo se papa blíží? |
| |||
Chodby Jigme Koukám, jak se snaží zmizet, ale tak snadno ho nenechám. Minimálně mu můžu dělat doprovod. „Spolubydlícím to může být jedno a vedení také, pokud to pokoje umožní.“ Nadhodím tak mimochodem. Pak přidá návrh a já popojdu o něco rychleji, abych mohla jít pozadu před ním a koukat mo do tváře. „Spolubydlící? Jako myslíš dvě velmi nahé dívky, spousta mýdlové pěny a tak?“ Povytáhnu významně obočí. |
| |||
U kuchyně Sigi "Minimálně hodně." Odvětím. Tentokrát na něj pohled upírám opravdu úpěnlivě. Ale on ho sklopí. Ale nepošle mě pryč. To je dobře. Doufám. Doufám, že je to dobře. "A pamatuješ si, co to pro mne znamená?" Můj výraz se změní. Možná vypadá ještě smutněji. |
| |||
13 Sharika Vůbec se mi nelíbí její reakce, když ani nedokončí větu. V obranném gestu chytím Coltena. „Tak co?“ Zeptám se velmi opatrně. |
| |||
Nástěnka - učebna A Asmodaeus „No tak o tom teda dost pochybuju.“ Ušklíbnu se, ale pak překvapeně zamrkám při polibku na ruku. „Ehm, nejsi v nějaký divný sektě, že ne?“ Zeptám se pro jistotu. Obětní nože nikdy nebyli moje oblíbené. Zvlášť proto, že pokaždé, když má dojít na oběť, někdo zařve: „Obětujte pannu!“ „Předpokládám, že když to říkáš takhle, tak teď žádný čas nemám?“ Upřímně, nemám šajna, kolik je vlastně hodin a do předchvíle mě to ani tolik nezajímalo. Jsem tu první den, určitě by mi mohlo lecos projít. Když ale vykročí ke sklepení, následuju ho. „Eh asi lektvary?“ Tipnu si. No někde jsem je tam viděla, tak je možný, že je mám skutečně mít teď. „Ty nic nemáš?“ Pokud se nepletu, měl by to být kolejní předmět, ale pokud ho nemá, tak asi těžko bude čaroděj. |
doba vygenerování stránky: 1.4395468235016 sekund