| |||
Někam ven Venge Koutkem oka na něj kouknu. Neotáčím se k němu, abych sebou neplácla. „No tys musel bejt pěkný kvítko, když tě sem vykopla.“ Lehce se ušklíbnu. |
| |||
Nástěnka - Učebna A Yritys ,,A teď si představ, že pro ně jsou divné zase osoby jako ty nebo já. S tím nic nenaděláš." pokrčím rameny a vezmu Yritys jemně za ruku a letmo se rty dotknu hřbetu její dlaně. ,,Těší mne Yritys. Je tady spousta zvláštních věcí a určitě budeš mít čas si je všechny projít. Učebna A by se měla snad nacházet v přízemí? Ne, ve sklepení. Alespoň to budu mít rovno cestou. To se hodí." pronesu spokojeně, přemýšlejíc, které části relaxace bych se mohl ve sklepení oddávat. Zamířím tedy v doprovodu Yritys směrem ke schodům a následně k učebně. ,,Jaký předmět máš vlastně teď podle rozvrhu mít?" sám jsem v té učebně ještě nebyl, takže těžko odhadnout, co může obsahovat a kdo je vůbec bude učit. Snad někdo vhodnější než učitel z naší poslední hodiny. |
| |||
U kuchyně Yqi „Žádné dost energie neexistuje.“ Jako bych skoro viděl, co jí běží hlavou. Tohle nemůžu. Bezvadně! Povedlo se ti to! Pomyslím si sarkasticky, když sama ucukne. A teď jí hezky řekni ano a ať táhne do háje. Sklopím pohled. I kdybych se překousnul, tak to nemůžu říct nahlas. A zároveň chci a nechci. „Jsem přeci jen známý, ne?“ Tak nějak to říkala. |
| |||
13 Leo Když kývne trochu se mi uleví. "Měl by to být jiný profesor. Tak..." špitám potichu, ale když si uvědomím, kdo nás bude teď mít, ještě více zesinám. Trochu se rozklepu. Ale ne! |
| |||
Chodby Sarah "Nu mě začíná hned po téhle." Pokrčím rameny. Pomalým krokem se vydám k schodišti do sklepení. "Nemyslím si, že by to spolubydlící a vedení ocenili." Odvětím a zapomenu, že jsem si hrál na drsňáka a kdesi cosi. Ta představa mě prostě děsí. Pokud se to jednou dozví někdo z rodiny, tak mě vydědí. "Spolubydlící?" Navrhnu jí. |
| |||
Směrem ven Mal Zamíříme kolem všech ostatních rovnou ven. Tedy východem naproti. Očividně je dost nadšená, takže se jen spokojeně usmívám a když potřebuje, nabídnu jí jedno z chapadel. Na chůzi všechny nepotřebuji. Podívám se na ni, když se tak znenadání zeptá. "Abych neotravoval matinku," pokrčím rameny. "Abych se něco naučil... A abych byl blízko papa, měl mě učit, ale někam se ztratil." Pokrčím rameny. |
| |||
13 Jsme skutečně velmi nenápadná lavice. Chvílemi mě ani není pořádně vidět. Nebo spíš vůbec ne. Pak to utrpení konečně skončí a já si tichounce oddechnu. Sharika promluví a já přikývnu. Rozhodně bude lepší, když se budeme držet spolu. Budeme vypadat větší a tak. "Hlavně doufám, že to nebude tak hrozný jako tohle." Špitnu v odpověď a přemýšlím nad nejlepší trasou útěku. |
doba vygenerování stránky: 1.4392709732056 sekund