| |||
Pryč Jigme Vyklouznu na chodbu, zjistím, že tady je asi tak stejně lidí jako uvnitř a malinko znechuceně si odfrknu. Potřebovala bych trochu čerstvého vzduchu bez pachu krve. Přeci jen toho bylo docela dost. „Tak co? Pokračujeme v prohlídce?“ Otočím se, jestli mě Jigme stále následuje. „Tu sprchu bych si asi přeci jen dala.“ Pomalu se mi rozšíří úsměv. Však můžeme pokračovat i ve hře „jak moc se Jigme umí červenat?“. „A potřebovala bych umýt záda.“ Protáhnu s pohledem upřeným bez mrknutí na něj. |
| |||
Chodba Venge „Vlastně ani ne, ale nemyslím si, že by bylo nejzdravější se tu zdržovat déle, než by bylo třeba.“ Lehce se ušklíbnu, ale pak nasadím svůj zubatý úsměv. „Sváča asi nepřipadá v úvahu, že ne?“ Olíznu si mlsně rty, ale mám pocit, že s mým apetitem by spíž brzy zela prázdnotou. |
| |||
U nástěnky Asmodaeus Gratuluju si, další individuum odešlo a opět se mi kupodivu ni nestalo. Možná jsem jenom paranoidní. Jo, to by mohlo bejt. Tak hlavně klid a získat spátky svoji sebejistotu. Prudce se ohlédnu, když někdo promluví, ale tenhle vypadá i celkem normálně. S tím obojkem trochu gotik nebo emo, nebo možná BDSM nadšenec, ale jinak vcelku normální. „Ahoj.“ Vypotím úsměv. Pak s omluvným výrazem zamávám neurčitě rukou. „Ale nic, jen jsem teď dorazila a potřebovala jsem si na chvilku oddechnout. Je to tu fakt nářez, co?“ Radši se sesbírám ze země, abych nevzbuzovala zbytečně moc pozornosti. „Nevíš náhodou, co bych teď měla dělat, co? Mám mít nějakou hodinu, ale nevyznám se tu.“ |
| |||
Chodba u kuchyně Sigi Absolutně nevnímám ani kousky spálené kůže, které překrylo kovování, ani změnu teploty. Co však vnímám je, když se ode mne odtáhne. Není na mě vidět, že by mi něco udělal. Nakrčím čelo a mávnu ocasem sem a tam. "To je jedno..." Hlesnu. "Hlavně že můžu..." Dodám možná ještě potišeji. |
| |||
13 - chodba Mal Po učitelově odpovědi tak nějak rozpačitě se pokouším dávat pozor, ale hodinu jsem pravděpodobně absolutně nepobral. Jediné co mě vždy vytrhne ze zírání kamsi do stěny je pach krve a také sebou škubnu, když zde ucítím draka. Sin ani papa tu nejsou, vidím Cal ale od té to nejde. Hmm. Zavrtím hlavou. "Nemám." Odvětím, když se vydá podél zdi, chapadluji si to vedle ní, připravený ji podepřít. "A ty?" optám se. Zajímalo by mě, kde všichni jsou. |
| |||
Třináctka a pryč Sarah Spokojeně očastuji, že profesor je z nějakého starého ač již neexistujícího rodu. Když poznamená, že nevypadám jako člen svého rodu, lehce pokrčím křídly. Nechci o tom mluvit na veřejnosti. Ale mohl bych si ho někdy chytit stranou a zeptat se ho na to. Sarah vypadá velmi fascinovaná děním ve třídě, zatímco já se snažím spíše držet stranou. Lehce se skloním pod lavicí a zvědavě sleduji, jak chlapci zachraňuje život. Taková rána... Rád bych se zeptal, co použil za kouzlo, ale semele se toho moc. Když mi přejede Sarah přes roh, cuknu sebou a stočím k ní pohled. Kývnu a těknu k profesorovi pohledem, vypadá unaveně, tak ho dneska nechám být. Zvednu se, pokynu profesorovi hlavou. "Naschle." S tím následuji Sarah ven. Vypadá to na oficiální ukončení, takže u dveří začíná být docela šrumec. Sarah se s tím ale nepáře a prostě projde ven a předpokládám, že já když procházím za ní, tak budím dost pozornosti, aby na mne někdo nešlápl. Když tak dostane křídlem. |
| |||
13 Kupodivu slyším dobře, zvláště některá slůvka. Když vzhlédnu, už se rozbíhá, ale to je nepodstatné. Jen lusknu prsty a lavice zmizí a objeví se zpět na svém místě. "Není zač." Zamumlám spíš sám pro sebe, jak nečekám, že by snad poděkoval. Dost na tom, že alespoň poprosil. Co dělá dál a jestli chce nadále mlátit do stěny, je čistě na něm. |
| |||
13 Zmateně se otáčím s lavicí jak se snažím zachytit dění v učebně. Nepostřehnu ale téměř nic, tak jen čekám, až situace utichne. "To je všechno hezké, ale můžete to už prosím ze mě sundat?" Když mě očividně všichni ignorují, jen si povzdechnu a odfrknu. Tak na to půjdeme po staru. Otáčím se kolem sebe a hledám vhodné místo doletu. Nakonec si vyberu dráhu přímo od dveří k stěně u druhých dveří. "Vzhůru do bezvědomí, a ještě dál!" Vykřiknu a běžím. Při střetu se stěnou ucítím tak šílenou bolest, že cesta do bezvědomí byla kratší než jsem čekal. Ležím na zemi. |
doba vygenerování stránky: 1.4979240894318 sekund