| |||
13 V klidu si sedím zabalená v dece a hladím svého mazlíčka. Mýlila jsem se, když jsem si myskela, že jsem v bezpečí. Už jsem se chystala jít pomoct studentovi, který ležel v tratolišti krve, ale profesor byl rychlejší. Navíc se mu při pohledu na krev nedělá špatně. Cítím jak se žaludeční kyseliny snaží dostat ven, ale potlačim to. Nedívám se tím směrem. Jenže pak přijde další student a zastane se té namyšlené krávy. Proč? Asi protože ji nezná. Ovšem reakce profesora je naprosto neadekvátní. Zvednu se, zrovna když pronese moje příjmení. Když jej odhodí přes půl místnosti, rozhodnutí se zakročit. Gyzma dám na židli a přes něj přehodím deku. "Počkej tady" Škoda, že nemám ty deky dvě, alespoň Gyzmovi bude v bezpečí. Jsem naštvaná, protože se mi vůbec nelíbí, jak se k sobě lidé chovají a už vůbec se mi nelíbí profesorovo chování. Možná i proto zapomenu na svůj půd sebezáchovy. Protáhnu si křídla "To by už snad stačilo! PANE PROFESORE!! Neměl byste zdejším studentům jít příkladem! A co nám ukazujete! Že je v pořádku se vraždit, mrzačit, mlátit, zesměšňovat a pak po nás chcete, abychom se chovali slušně? A přitom nám nedáte ani možnost ani prostor se omluvit a poučit z našich chyb. Četl jste vůbec školní řád? Nebo ten snad platí jen pro slabší? Sám se neumíte chovat a jen se zbaběle schovavate za svou moc. No prosím co mi za mou prostořekost provedete? Necháte mě srůzt s podlahou? Nemůžete udělat nic, čím byste se neusvědčil v tom, že mám pravdu." probodávám profesora zlostným pohledem. Dojdu ke Carlosovi a pokud se nechá, tak jej pohladím po tváři. "Jsi v pořádku?" špitnu k němu. |
| |||
13 - společenská dlaci Jsem geniální. Já jsem dokonce našla další možnost. Ha. Kochejte se mou genialitou žabaři. Myšlenky neventiluji nahlas, jednak to není vhodné a hlavně by si zrušení kouzla mohl profesor rozmyslet. To, že se šlahouny přibližují,mne nevyvede tolik z rovnováhy jako to, že se mě ten nový student zastane. Šokovaně na něj hledím s otevřenou pusou. Už je tomu dlouho co se mne někdo zastal a dnes dokonce dvakrat. Marcos a nyní Carlos? To vypadám tak křehce!!! Že by už byly ty dny bez posilovny tak poznat?? Já, která si zakládám na své nezávislosti a nadřazenosti nad většinou osazenstva, najednou budu opečovávaná jako jako nějaká chudinka?! Kosmetika, kadeřnice a další to je sice rovněž péče, ale týkající se vzhledu, ale toto. Já se o sebe umím postarat sama!! Rychle se vzpamatuji a pusu zavřu, přece jen bych nerada, aby toho využil nějaký šlahoun a nechal si ocucávat špičku. Kouzlo zmizí. Naprosto chápu profesorovo chování. Někteří tvorové zde by si zasloužili nakopat. Carlos mne ovšem spíše milé překvapil. "I mne nevychovanost některých tvorů a neznalost základních pravidel slušnosti vyvádí z míry a občas probouzí mě temnější já. Ovšem vy pane profesore máte tu výhodu, že nás vidíte pouze omezenou dobu. Kdežto já s nimi sdílím i pokoj. Dokážete si to představit?" "Nepoutat pozornost v mém případě spíše předhodit někoho zajímavějšího. To bude oříšek. Útěk bych zvážit mohla. Není hrdinství nechati se zabít, ale spíš přežít. Zvednu se a z kabelečky vytáhnu kapesník, který dám profesorovi, aby si mohl otřít krev. Když poznamena, že bych se měla upravit, idevzdaně se podívám na svoje šaty. Už se ani nevztekám. "Výborně další zničené šaty. Asi si pořídím nějakou vkusnou pláštěnku, přes oděv." Přece jen se pokusím šaty trochu kapesníčkem otřít, ale spíš to rozpatlám. Budu se muset znovu převléct. O další plus se raději přihlásím příště, přece jen je profesor dost vzteklý. "Nashledanou. Hodina byla poučná, alespoň co se mne týká." v tónu zazní i lehký obdiv. "Byl jste galantní, ale pokud bych potřebovala, tak si o pomoc řeknu. Zbytečně se vystavujete pozornosti čaroděje, aniž byste měl schopnosti jej zastavit. Bláznovství." Pronesu ke Carlosovi. " S dovolením" projdu opatrně kolem lavicomena a pokud se nikdo netovtípí a neotevře mi dveře, tak to hold udělám sama, pokud tedy nejsou otevřené. |
| |||
Před kuchyní Yqi „Tak co to je?“ Zeptám se zmateně. Pak ale přiskočí, aniž bych to čekal. Tvář mi zkroutí bolestný výraz, když ucítím spáleninu. Co nejrychleji stáhnu teplotu mé kůže, ale ne dost rychle. Prudce se odtáhnu na délku natažených paží a rychle hledám, co všechno jsem jí provedl. Zmučeně se jí zadívám do tváře. „Vidíš, ubližuju ti, aniž bych chtěl. Jenom tím, že mě obejmeš.“ Nevědomky ji tisknu, ale ne tolik, abych jí ublížil ještě víc. |
| |||
Chodba u kuchyně Sigi Když ucítím jeho prsty na tváři, překvapeně zvednu pohled, kterou následuje hlava, když mi ji za bradu zvedne. Pokusím se uhnout pohledem, ale v podstatě jím jen těknu. "Jak jsem řekla... Nic mi není, žádné zranění..." zamumlám sotva zřetelně. Když dodá další otázku a navíc mám pocit, že bych mu to měla celé vyklopit, prudce si přikročím a sevřu ho v náručí. Kůže kterou se ho dotýkám se rychle potáhne pokovováním, nicméně zasyčí v místech, kde to nestihla tak rychle. Nevypadá ale, že by mne to jakkoliv trápilo. |
| |||
Chodba u kuchyně Yqi Když prudce zakroutí hlavou, povzdechnu si a sklopím tu svoji. Jsem slaboch. Stáhnu žár z mých prstů a udělám krok k ní. Jemně jí přejedu konečky po tváři a lehce zatlačím na bradu, aby se na mě podívala. "A skutečně ti nic není, nebo je to stejné nic, jako když to říkám já?" Pokusím se o úsměv, ale moc úspěšné to není. "Co tě trápí?" Jen lehký pocit, že by mi to měla říct, ale pokud nebude chtít, netlačím na ni natolik, abych ji mluvit donutil. |
doba vygenerování stránky: 1.4397099018097 sekund