| |||
Chodba u kuchyně Sigi Zavrtím hlavou prudčeji než bych chtěla. Tohle pro válečnici nic není. Vůbec nic. Když po mém pohledu nijak nereaguje, opět ho sklopím k zemi a dým kolem mě pohasne úplně. Takže se ani nebudu muset s ničím spojovat... Vždyť už mě stejně nechce... Napnou se mi svaly, jak váhám, zda ho mám nechat být. |
| |||
Chodba Yqi Hodně mě znervózňuje, že neodpovídá. „Skutečně ti nic není?“ Zkusím to ještě jednou. Co já vím, jaké všechny neduhy postihují kentaury? Moc nerozumím ani tomu jejímu pohledu. Nebo možná spíš nechci. |
| |||
13 Sleduju Helen a na chvilku se zamyslím nad tím, že ten cákanec krve na jejím oblečení vypadá až umělecky. Zatřepu hlavou. Ten upír někam zmizel, takže se můžeme nadále soustředit na výuku. Musím se uchechtnout, když začne kouzlo přesvědčovat, že by mohlo sežrat někoho jiného. „Obávám se, že většina kouzel nemá vlastní rozum. A pokud ano, jde o kouzla velmi složitá a o rozumu se dá stejně mluvit jen ve velmi omezeném významu slova.“ Pak mi ale obočí vyjede opravdu vysoko, když mě požádá, abych to zrušil. Skutečně se vlídně usměju. „Obyčejně neplatná možnost, ale proti mně vám většinou zabere.“ Přikývnu. „Ale do těch dvou počítána nebyla.“ Už se chystám kouzlo zrušit, když do místnosti opět vrazí ten upír a vezme to rovnou k nám. Než se k nám dostane, napřímím se, na zrušení kouzla jsem zcela zapomněl a výraz tváře velmi rychle nabere zlost. Strčí do mě. Nechám ho a velmi slušně na tuto situaci si doposlechnu, co má na srdci. Jeho pohled opětuju bez mrknutí oka, takovej cucák se může jít tak leda klouzat. Aniž bych pohnul jinou částí těla, lusknu prsty. Vzápětí přistane upírovi na tváři facka, že ho to pošle k zemi. O své rychlosti a mrštnosti si může nechat zdát. Na to se už předvedl, abych věděl, že si ho musím zpomalit. Přes tvář se mu rýsuje krvavý otisk mojí dlaně, jak jsem se ještě nestihnul zbavit krve toho studenta, co musel na ošetřovnu. Skloním se, chytím ho za oblečení na hrudi a přitáhnu si ho k sobě. Jsem sinalý vzteky. Už velmi dlouho jsem nikoho neuhodil. Jen tak mimochodem lusknu prsty a kouzlo kolem Helen se rozplyne, aniž by po něm zůstaly jakékoli stopy. Nedělá mi problémy Carlose udržet ať bude dělat, co bude chtít. „Velmi se omlouvám, že jste byla svědkem tohoto trapného výstupu. Pochopitelně možnost, co vám zbyla bylo utéct. Velmi rychle utéct. Nebude fungovat vždy, ale utíkající kořist většinou postrádá zábavnost těch, co se snaží bojovat.“ Pokračuju naoko klidným hlasem ve výkladu směrem k Helen, ale oči mám upřené do těch upírovo. „První možnost velmi šikovně aplikovali kupříkladu slečna Marwolaeth a Sharika a pánové Hill, Fowl, Smith a Jigme Mìngùn de Lìliàng. První úspěšnou strategií, kterou by jste totiž měli zvládnout všichni, ačkoli některým skutečně nejde, je neupoutat pozornost čaroděje.“ Což zjevně některým blbům prostě nevysvětlím. „A Doporučil bych vám, se jít převléknout do něčeho vhodnějšího.“ Poukážu na krev na jejích šatech o něco měkčím tónem. Nevyhazuju ji, ale má možnost zmizet. Veškerá laskavost ale zmizí s tím, jak všechno pozornost věnuji panu Leaderovi. „Myslím, že jsem vám tuto hodinu již jednou opakoval, že by jste měl zapracovat na svém vychování. Znamená to nerušit při vyučování a nedělat obecně méně přijímané činnosti, jako jsou nohy na stole nebo houpání se na židli. Upřímně je mi úplně ukradené, jestli dáváte pozor či nikoli, ale nebudete mi v hodinách dělat bordel. Myslíte si, že kvůli tomu, že je slečna Buffetová holka, na ni nikdy nikdo nezaútočí? V životě neplatí fér play a galantnost. A abyste se nemýlil, vy problém máte.“ Odhodím hocha přes půl místnosti a z dalším lusknutím mu vrátím jeho schopnosti, tak by se nemusel ani tolik rozsekat. Skutečně je mi trapně, že mi tak ujeli nervy. „Proberu váš případ s profesorem Oranilem a zasadím se o to, abyste na mé hodiny už nikdy nevstrčil ani špičku nosu.“ |
doba vygenerování stránky: 1.5956830978394 sekund