| |||
Chodba u kuchyně Yqi Když prudce zakroutí hlavou, povzdechnu si a sklopím tu svoji. Jsem slaboch. Stáhnu žár z mých prstů a udělám krok k ní. Jemně jí přejedu konečky po tváři a lehce zatlačím na bradu, aby se na mě podívala. "A skutečně ti nic není, nebo je to stejné nic, jako když to říkám já?" Pokusím se o úsměv, ale moc úspěšné to není. "Co tě trápí?" Jen lehký pocit, že by mi to měla říct, ale pokud nebude chtít, netlačím na ni natolik, abych ji mluvit donutil. |
| |||
Chodba u kuchyně Sigi Zavrtím hlavou prudčeji než bych chtěla. Tohle pro válečnici nic není. Vůbec nic. Když po mém pohledu nijak nereaguje, opět ho sklopím k zemi a dým kolem mě pohasne úplně. Takže se ani nebudu muset s ničím spojovat... Vždyť už mě stejně nechce... Napnou se mi svaly, jak váhám, zda ho mám nechat být. |
| |||
Chodba Yqi Hodně mě znervózňuje, že neodpovídá. „Skutečně ti nic není?“ Zkusím to ještě jednou. Co já vím, jaké všechny neduhy postihují kentaury? Moc nerozumím ani tomu jejímu pohledu. Nebo možná spíš nechci. |
doba vygenerování stránky: 1.4185900688171 sekund