| |||
12 - Ošetřovna René, Ryv, ošetřovatelky Zkus se moc necukat. Hahaha. To je tak přesně to, co moje tělo chce. Když mě začne zvedat, nechám svaly udělat, co si přejou a visím mu v rukou jako hadr. Když mi ale dojde, kam mě nese, pokusím se zakroutit hlavou. Nechci na ošetřovnu. Ale vzhledem k mému stavu se mi to zrovna moc nepovedlo. |
| |||
12 - Ošetřovna Felix, René, ti cestou, osazenstvo ošetřovny Nic neříká, vypadá, že je v pěkných křečích a rybkuje se po podlaze. Co s ním asi tak mám dělat?! "Zkus se moc necukat," upozorním ho a zvednu ho do náruče. Pokud se nic ošklivě nezvrtne, vyjdu s ním z místnosti. Pokynu Renému a odnesu ho na ošetřovnu. Pokud šel René se mnou, kývnu mu aby mi otevřel, pokud ne, natočím se bokem a otevřu si sám. Nicméně to vypadá, že je tady celkem rušno. Odložím tedy kluka na volné lůžko a podívám se směrem, kde je někdo při vědomí. |
| |||
Před kuchyní Yqi Zakroutím hlavou. „Moc nehostino pro lidi. Hlídači starší, než si vůbec umím představit.“ Stoprocentně věřím, že nás se válka nemůže dotknout. Ne našich domovů. Ne ve chvíli, kdy lidé zapomněli poutací rituály a polovinu faktů o mé rase. Vlastně skoro i její existenci. Trochu se uvolním. „To je dobře. Nechci ti nikdy ublížit.“ Jenže se to stane, že? Pokud bude blízko. Když zase ztratím kontrolu? „Já....“ Hledám správnou odpověď v kamenech podlahy. Než přijdu na to, co jí říct, rozesměje se, ale divně a pak ztichne. Rychle vzhlédnu, takže si všimnu, jak si mne ruku. „Co ti je?“ Vyhrknu rychle a napůl zvednu ruku, než se s trhnutím zase zarazím. |
doba vygenerování stránky: 1.5274231433868 sekund