| |||
Před kuchyní Yqi Zmateně se na ni podívám. Vzpomenu si na domov a zakroutím hlavou. Pak si uvědomím, co říkala o tom svém. "Jak pro koho, jak kde." Skloním hlavu. Nechci, aby to znělo přezíravě. "Pro mě ne. A nechci, aby se to měnilo." Hledám v její tváři nápovědu. "Proč co...?" Nejsem si jistý, o čem to mluví. A dělá mi starosti, že si část hodiny nepamatuju. "Neublížil jsem ti, že ne?" Nechce se mi, ale radši se zeptám. |
| |||
U kuchyně Sigi "Momentálně dost je." Řeknu až nečekaně temně, jak se mi před očima promítne scéna po návratu domů. Překvapeně k němu zvednu pohled, který se mi celkem těžko odlepuje od země, kde očividně chtěl zůstat. Zatvářím se skutečně zmateně a ve tvářích se mi objeví trochu nachu. "Tak proč...?" Protáhnu tichým hlasem a otřu jednu zadní o tu druhou. Trochu nejistě si přešlápnu. |
| |||
Před kuchyní Yqi „Je to divnej paranoik, co si myslí, pravděpodobně, že je svět bitevní pole.“ Zamumlám a udělá se mi špatně jen na minulé dvě hodiny pomyslím. Překvapí mě, že sklopí pohled. To u ní skutečně neznám. Pak přijde otázka, až se vylekám. Rychle zakroutím hlavou. „Ne!“ Cukne mi rameno, jak mi přirozenost velí ji jít obejmout, ale nepohnu se. „Jak jsi na to přišla?“ |
doba vygenerování stránky: 1.6409411430359 sekund