| |||
12 Ryv Do zorného pole se mi někdo dostane. Už jsem ho tu viděl, ale nemyslím si, že bych s ním mluvil. Pokusím se mu odpovědět, ale zase nic. A ono je to vlastně celkem jedno, když je odpověď nevím. Cítím, jak se tělo zuřivě dožaduje kyslíku, ale stejně jsem se nehnul skoro vůbec. Pokusím se opřít o ruce, ale nadzdvihnu se sotva kousek a hodim hubu zpět. Srdce mi tluče extrémním tempem, jak jsem vyděšenej. Na svoje tělo jsem se vždycky mohl spolehnout. |
| |||
12 Felix Něco zahuhňá, tak se k němu vrátím pohledem. "Co?" Najednou se zazmítá a sletí na zem. Zamrkám a vyrazím již bez váhání k němu. Další huhňání a dost zmatené pohyby, které vypadají dost zděšeně. "Co se děje?" zkusím to a snažím se zjistit, co je špatně. Vypadá to, jako kdyby měl problémy s hlasivkami? Nebo tělem? Nemám nejmenší páru co ty jeho užovkovité pohyby měly znamenat. |
| |||
12 René, Ryvdieh Netrvá to ani moc dlouho a dveře se zase otevřou. Jo, možná to netrvalo dlouho, ale rozhodně mnohem dýl, než jsem ochotný snášet. Potichu něco zamumlám, ale pořád to nejde. Fajn, tohle bude chtít solidní panický záchvat. Zavřu oči a když je otevřu, jsou jasně zelené. Zmateně zamrkám. Vůbec nechápu, co se děje. Pokusím se vstát, ale mám hrozně těžké tělo. Zazmítám se a vzápětí vyheknu bolestí, jak jsem zklouznul z lavice. Proč že jsem vlastně ležel na lavici? Pokusím se zanadávat, ale ozve se jen jakési přidušené zahuhňání. Znovu se zazmítám a začnu huhňat o poznání zděšeněji. |
| |||
Chodba - 12 René, Felix Než stačí mladík zareagovat, z blízkých dveří se vynoří ta žena ze třídy. Pokud si správně pamatuji, tak odcházela s vlkodlakem. Ustoupím jí z cesty a kouknu za ní. Pak se podívám zpět na dveře. Ani nevím proč, ale udělám několik kroků tím směrem. "Počkej tady," kývnu na Reného a opatrně se opřu do dveří a nahlídnu dovnitř. Dost se mi uleví, fakt jsem z ní měl špatný pocit. Vypadá to ale jen, že odpočívá na lavici. Trochu rozpačitě si prohrábnu vlasy. "Promiň, nechtěl jsem rušit..." |
| |||
Před kuchyní Yqi Pokrčím rameny. "Možná, ale všichni se mě snaží vtáhnout do toho druhého světa. Na to nejsem stavěný. Nezvládám to." Prohlédnu si ruce. "A bojím se, co se stane, když na mě budou tlačit ještě víc." Zaváhám. "Takže jsem něco udělal. Jenom to nemělo následky." Zkoumám její výraz, zatímco mluvím, abych věděl, jestli jsem se strefil. Cuknu. Nechci se na ni dívat. Proč se tohle vlastně děje? Vždyť se jí to nelíbí. Potřesu hlavou. "Neodstrkuju tě. Jen si nemyslím, že by bylo zdravé být blízko mě. Nevím, co se děje. Špatně se kontroluju a nechci nikomu ublížit." |
| |||
Před kuchyní Sigi "Pak bys měl být šťastný." Odvětím jen prostě. Promnu si jeden roh a lehce se tak nahnu do strany. Trošku nakrčím čelo. Jak mu to jen říct? Zavrtím hlavou. "Nic se mi nestalo." Fyzicky rozhodně ne. "Odstrkáváš mě?" Zeptám se nakonec a jen velmi neochotně k němu vrátím pohled. |
doba vygenerování stránky: 1.3540160655975 sekund