| |||
Chodba - 12 René, Felix Než stačí mladík zareagovat, z blízkých dveří se vynoří ta žena ze třídy. Pokud si správně pamatuji, tak odcházela s vlkodlakem. Ustoupím jí z cesty a kouknu za ní. Pak se podívám zpět na dveře. Ani nevím proč, ale udělám několik kroků tím směrem. "Počkej tady," kývnu na Reného a opatrně se opřu do dveří a nahlídnu dovnitř. Dost se mi uleví, fakt jsem z ní měl špatný pocit. Vypadá to ale jen, že odpočívá na lavici. Trochu rozpačitě si prohrábnu vlasy. "Promiň, nechtěl jsem rušit..." |
| |||
Před kuchyní Yqi Pokrčím rameny. "Možná, ale všichni se mě snaží vtáhnout do toho druhého světa. Na to nejsem stavěný. Nezvládám to." Prohlédnu si ruce. "A bojím se, co se stane, když na mě budou tlačit ještě víc." Zaváhám. "Takže jsem něco udělal. Jenom to nemělo následky." Zkoumám její výraz, zatímco mluvím, abych věděl, jestli jsem se strefil. Cuknu. Nechci se na ni dívat. Proč se tohle vlastně děje? Vždyť se jí to nelíbí. Potřesu hlavou. "Neodstrkuju tě. Jen si nemyslím, že by bylo zdravé být blízko mě. Nevím, co se děje. Špatně se kontroluju a nechci nikomu ublížit." |
| |||
Před kuchyní Sigi "Pak bys měl být šťastný." Odvětím jen prostě. Promnu si jeden roh a lehce se tak nahnu do strany. Trošku nakrčím čelo. Jak mu to jen říct? Zavrtím hlavou. "Nic se mi nestalo." Fyzicky rozhodně ne. "Odstrkáváš mě?" Zeptám se nakonec a jen velmi neochotně k němu vrátím pohled. |
| |||
U nástěnky Kurallara Sedím si u zdi, jsem ráda, že divná zebra zmizela, ale nadlouho tu v klidu zjevně nezůstanu. Přiblíží se kroky. Žena. Fakt divná. Radši na sebe vůbec neupozorňuju. Když se zastaví u nástěnky, začnu se pomalu sunout pryč. Co si pamatuju z plánků, tak někde bych měla mít i pokoj, ne? A pokud tam nebudu sama, patřím do koleje čarodějů, takže by tam měla být maximálně nějaká další čarodějka, ne? |
| |||
Chodbami k nástěnce Vyjdu z učebny a zavřu za sebou dveře. Uvažuji co teď. V první řadě bych asi měla zkontrolovat, že nemám žádné další povinnosti. Vydám se tedy kolem dvou červíčků na chodbě do haly. Kráčím volným krokem, hrdě vypnutá. Holky zhroucené poblíž nástěnky si příliš nevšímám. Jen na nástěnce hledám rozvrhy a plány. |
| |||
12 Počkám, až se za ní zavřou dveře a velmi namáhavě se převrátím na záda. Vydechnu. Hodinu, no supr. A nesmím pustit tělo, protože to mladý pako by začalo panikařit. Šnečí rychlostí si položím ruce na břicho, takže jestli někdo vejde, prostě to bude vypadat, že odpočívám. Rudé oči upřené do stropu. V hlavě se mi zatím honí nejrůznější plány a možnosti. |
doba vygenerování stránky: 1.4212489128113 sekund