| |||
Chodba Sukui, Gill Trpělivě čekám v rožku s jejími věcmi, když se ozve telepatická zpráva. Samozřejmě, že no.1 sebevrah se tam vydá a v závěsu má Sukui. Vyrazím rychlými kroky za ní, abych ji když tak zastavil od nějakých hloupostí, které by mohl provádět zlaťáček. Třeba se vrhnout do plamenů. Když je zastavena na rohu, zlehka jí položím jednu dlaň na rameno, aby o mne věděla, pokud mne neslyšela přicházet. Kdyby měla nápady, jako vrhat se za ním, zastavím ji objetím. Jestli se na mne podívá, věnuji ji jen povzbudivý úsměv. Přeci jen je zlaťáček docela horký a z kovu, tak snad ví co dělá. |
| |||
Chodba Grimgull, Yqi, Sukui Dveře pod kopem povolí, za docela známého zvuku tříštění kovu. Hmm. Z mého zamyšlení, proč hoří bezpečnostní dveře, mne rychle vytrhne duté ´plesk´ jak dveře do někoho narazili. V ten moment, kdy došlapuji napůl dovnitř si všimnu dvou věcí. Na nohavici tančí zelené plameny, ale nepálí to a řítí se sem Sukui. "STŮJ!" zareaguji hned, jak je za rohem. Zvednu k ní taky ruku, abych podpořil gesto jejího zastavení. "Mne to nepálí, dostanu ho ven, počkej tam," dodám již klidněji, než opatrně vstoupím dovnitř, abych odsunul dveře z kohokoliv, na koho to spadlo. Připlácnutí hořícími dveřmi nezní ani trochu dobře. Když mi pohled padne na bezvládného orka, snažím se ho podebrat tak, abych ho dostal z místnosti plnící se kouřem. Jestli všechno půjde dobře, odvleču ho až do kolmé chodby, než se rychlými kroky vydám zpět, abych místnost zkontroloval, zda je tam ještě někdo. |
| |||
Učebna Lektvarů - Chodba 1. patro Ysea, Gill, Rell Objeví se u mě Ys a než stihnu vstřebat, co mi to vlastně říká, jsme na chodbě a já sedím na sedačce. Zavrtím jí hlavou v odpověď. "Ovlivnění?" zeptám se stále trochu nepřítomně. Další začnou proudit z učebny a mě padne pohled na Rella a znovu si to celé procházím v hlavě. Když pak vyjde i Gill a spojíme pohled, probere mě to. Ten jeho výraz. Tohle je celé naprosto špatně... Zpozorním, když zaslechnu telepatickou zprávu pro profesory, ale nijak na to nereaguji. Ne dokud se tam nerozejde Gill. Už ho znám dost na to, abych věděla, že jde tam a ne jinam. Spěšně se zvednu a spěchám za ním. Stojím nejprve stranou, jen aby tam prostě nebyl sám, ale když pak vyrazí dveře, svléknu sáčko a okamžitě mu ho přehodím přes plameny na jeho noze, abych je udusila. |
| |||
Panic room Dveře se mi nepodařilo vykopnout, ale aspoň jsem se během toho nijak nespálil (20%). No tak! Nedá se nic dělat, dál už to nemá smysl riskovat, teď je hlavní uhasit ten oheň. Strčím levou ruku do plamenů a začnu je dostávat zpátky do sebe. Ruka se postupně zmenšuje a kostnatnatí, zatímco zelené žilky se rozrůstají k paži, která je chráněná pod oblečením před žárem. Bolest se snažím ignorovat a tak jen mám v tichosti skoustnutou čelist. I přes mé úsilí se oheň šíří moc rychle. Chystám se, že dám do ohně i druhou ruku, abych se ohně zbavil rychleji, když najednou vidím jak na mě padají dveře a pak už je jenom tma. |
| |||
Vesa, Hillaris, Kelly Situace se vyřeší a vypadá to, že tu již spíše překážím, než bych byl k užitku. Kývnu tedy jen Rekkimu a vydám se ke dveřím, spíše tedy lítačkám, na chodbu. Tam je ovšem nával. "Měli byste to přesunout stranou od vstupu na ošetřovnu. Může být potřeba v akutních situacích," vyzvu celou skupinku a čekám, až uvolní prostor, abych mohl zamířit do chodby. |
| |||
Ošetřovna - Tělocvična všichni na ošetřovně, okrajově Jadelyn a Arthur Můj zásah nebyl úplně to, jak jsem si to představoval. Mám neutuchající podezření, že jsem to jen celé zhoršil. I přes bolest si ale dokážu všimnout, jak si tak letím vzduchem, že tu Kelly není. Uleví se mi, než přistanu dost bolestivě v něčí náruči. Během okamžiku mi vyspraví díru od hrotu, stejně jako nalámané věci. Nadzvednu se na loktech, abych se podíval, jak je na tom situace na ošetřovně. Chaos. A pokud si správně vzpomínám, měl bych mít hodinu. Nechám tedy chaos chaosem, i když bych se v něm asi ztratil, proměním se a vyletím nad lůžky dírou z ošetřovny. Obkroužím školu, abych vešel opět v lidské podobě hlavním vchodem. Jestli mi jeden z dvojice u nástěnky věnuje pohled, jen jim pokývnu hlavou v pozdravu, než pokračuji do tělocvičny. Tak nějak se zřítím na zhruba kraj lavičky, abych počkal na hodinu. |
doba vygenerování stránky: 1.4407339096069 sekund