| |||
Chodba Gill, Rell, Grimgull Zastaví mě hned na rohu. Neklidně přikývnu, protože i když ho to nepálí, pořád hoří. A co víc, chce jít dovnitř. Ucítím ruku na rameni, zrovna, zrovna když se začnu rozcházet. Samozřejmě ne dovnitř za ním, ale abych na něj aspoň viděla a případně mohla nějak pomoci. Zastaví mě Rellovo objetí. S bezmocí v očích se na něj podívám a na jeho úsměv stočím neklidný pohled zpět na dveře. Konečně vychází ven. Položí orka a když si sedne ven, oči se mi rozšíří hrůzou. Vymaním se Rellovi a rozběhnu se k němu a klesnu vedle něj na kolena. Slzy mi opět tečou po tvářích, jak vlastně nevím, jak bych mu mohla pomoci. Postřílí? Kdo..? Zvednu pohled ke dveřím, ale nikoho nevidím. Vrátím pohled zpátky. Mohla bych ale probrat aspoň orka. A kdyby náhodou... Ryu říkal, že se to musím naučit ovládat. Popolezu si tak, abych na něj dosáhla a zkontroluji mu tep. V ten moment ztuhnu, jak mnou proběhne uvědomění. A jéje... To není dobré... "Neví o nikom z okolí. Nikoho kromě sebe nevidí ani neslyší. Nevím jestli ho mám probrat, aby se uklidnila, že mu nic není nebo ho nechat být, aby nevznikl další chaos..." Otočím se zpátky ke Gillovi. "Jak je ti..?" zeptám se ho ustaraně. |
| |||
Chodba + Panic Room Grimgull, Yqi, Sukui, Relliel Sotva pohnu s Grimem, těsně vedle dveří cinkne šíp. (2% vs 77%) Rychle zvednu hlavu, abych akorát zaregistroval blýsknutí se v dýmu a kentaurky za ním. Well, f.... Okamžitě padnu na kolena a skloním se, když mi těsně nad hlavou hvízdne druhý šíp, který se zabodne do stěny naproti dveřím a tam exploduje... Ledově. Ten závan chladu cítím v zádech. (21% vs 89%) V předklonu rychle zaberu, abych dostal bezvědomého orka na chodbu, než se kentaurka přiblíží. Jak se ale u toho přeci jen musím trochu narovnat, třetí šíp proletí těsně nad Grimovo tělem a hladce projede do těla v oblasti břicha. Háčky ho vevnitř docela kvalitně zaseknou. (68% vs 31%) Své mise se ale nevzdávám a hned jak orka vytáhnu na chodbu, zvednu ho a odnesu ho stranou do kolmé chodby. Odložím ho na zem a rovnou si kecnu na zadek vedle něj. Cítím jak mi začíná zatuhávat břicho. Nehledě na to, že to ale vůůůbec nebolí. Sevřu dlaň kolem šípu a zvednu pohled ke dvojici na chodbě. "Měli... Měli byste pro profesory, než nás tady postřílí všechny..." hlas zazní trochu s kovovou rezonancí a jistou bezmocí, protože docela pochybuji že se znovu zvednu. |
| |||
Panic Room Grim, Gill Když dveře blafnou, ustoupím ještě dál a jsem rozhodně ještě nervóznější. Podle jeho ruky v plamenech usuzuji, že to asi nebylo úplně v plánu. Už mu chci navrhnout, že se okovuji a dveřmi proběhnou svou plnou silou, abych nás odsud dostala, když dveře vyletí z pantů sami od sebe a připlácnou orka k zemi. V tu chvíli jsem v plné pohotovosti a mám natažené tři šípy. Zmateně těkám pohledem a snažím se prohlédnout kouř. Opatrně začnu přistupovat, když se dveře překlopí na stranu a něco neviditelného začne táhnout Grimovo tělo. Tak to teda ne! Vložím do šípů svou energii, aby se přizpůsobili neviditelnému nepříteli, jak to udělají už je na magických šípech. Hned vzápětí všechny tři vypustím do prostoru nad Grima. První je jen obyčejný šíp (27%) a zacinká pravděpodobně o zeď vedle dveří (2%). Druhý se ve vzduchu pokryje ledem (96%) a tam kam dopadne, nebo jestli se do něčeho zabodne, tam vytvoří obrovskou ledovou explozi, jako když jsme s Lilith stříleli do terče. (21%) Třetí šíp se pokryje namodralým kovem z kterého vyraší zpětné háčky, celý je z permaledového kovu (55%). Letí krásně nad tělem, zhruba vprostřed dveří. (68%) Opatrně přistupuji stále blíž, snažíc se prohlédnout dým, abych našla to, co ohrožuje Grima. Jak přistupuji, zakládám další šípy a trochu se zvětšuji. |
| |||
Chodba Sukui, Gill Trpělivě čekám v rožku s jejími věcmi, když se ozve telepatická zpráva. Samozřejmě, že no.1 sebevrah se tam vydá a v závěsu má Sukui. Vyrazím rychlými kroky za ní, abych ji když tak zastavil od nějakých hloupostí, které by mohl provádět zlaťáček. Třeba se vrhnout do plamenů. Když je zastavena na rohu, zlehka jí položím jednu dlaň na rameno, aby o mne věděla, pokud mne neslyšela přicházet. Kdyby měla nápady, jako vrhat se za ním, zastavím ji objetím. Jestli se na mne podívá, věnuji ji jen povzbudivý úsměv. Přeci jen je zlaťáček docela horký a z kovu, tak snad ví co dělá. |
| |||
Chodba Grimgull, Yqi, Sukui Dveře pod kopem povolí, za docela známého zvuku tříštění kovu. Hmm. Z mého zamyšlení, proč hoří bezpečnostní dveře, mne rychle vytrhne duté ´plesk´ jak dveře do někoho narazili. V ten moment, kdy došlapuji napůl dovnitř si všimnu dvou věcí. Na nohavici tančí zelené plameny, ale nepálí to a řítí se sem Sukui. "STŮJ!" zareaguji hned, jak je za rohem. Zvednu k ní taky ruku, abych podpořil gesto jejího zastavení. "Mne to nepálí, dostanu ho ven, počkej tam," dodám již klidněji, než opatrně vstoupím dovnitř, abych odsunul dveře z kohokoliv, na koho to spadlo. Připlácnutí hořícími dveřmi nezní ani trochu dobře. Když mi pohled padne na bezvládného orka, snažím se ho podebrat tak, abych ho dostal z místnosti plnící se kouřem. Jestli všechno půjde dobře, odvleču ho až do kolmé chodby, než se rychlými kroky vydám zpět, abych místnost zkontroloval, zda je tam ještě někdo. |
| |||
Učebna Lektvarů - Chodba 1. patro Ysea, Gill, Rell Objeví se u mě Ys a než stihnu vstřebat, co mi to vlastně říká, jsme na chodbě a já sedím na sedačce. Zavrtím jí hlavou v odpověď. "Ovlivnění?" zeptám se stále trochu nepřítomně. Další začnou proudit z učebny a mě padne pohled na Rella a znovu si to celé procházím v hlavě. Když pak vyjde i Gill a spojíme pohled, probere mě to. Ten jeho výraz. Tohle je celé naprosto špatně... Zpozorním, když zaslechnu telepatickou zprávu pro profesory, ale nijak na to nereaguji. Ne dokud se tam nerozejde Gill. Už ho znám dost na to, abych věděla, že jde tam a ne jinam. Spěšně se zvednu a spěchám za ním. Stojím nejprve stranou, jen aby tam prostě nebyl sám, ale když pak vyrazí dveře, svléknu sáčko a okamžitě mu ho přehodím přes plameny na jeho noze, abych je udusila. |
| |||
Panic room Dveře se mi nepodařilo vykopnout, ale aspoň jsem se během toho nijak nespálil (20%). No tak! Nedá se nic dělat, dál už to nemá smysl riskovat, teď je hlavní uhasit ten oheň. Strčím levou ruku do plamenů a začnu je dostávat zpátky do sebe. Ruka se postupně zmenšuje a kostnatnatí, zatímco zelené žilky se rozrůstají k paži, která je chráněná pod oblečením před žárem. Bolest se snažím ignorovat a tak jen mám v tichosti skoustnutou čelist. I přes mé úsilí se oheň šíří moc rychle. Chystám se, že dám do ohně i druhou ruku, abych se ohně zbavil rychleji, když najednou vidím jak na mě padají dveře a pak už je jenom tma. |
doba vygenerování stránky: 1.4750380516052 sekund