| |||
13 -> chodby -> kolej -> společenská místnost Nikdo konkrétní, jen procházím. Hodina již dál neprobíhá příliš záživně, pokud se tedy nejedná o praktizování magie na studentech. Nemohu říci, že by hodina byla úplně zbytečná, ale rozhodně jsem se nenaučil nic nového v rámci obrany proti magii. Když je hodina rozpuštěna, zamířím ven z učebny, ve které ještě pár studentů zůstává. Podle rozvrhu už je pro dnešek volno. Popravdě nevím, kam přesně teď jít. Nikdy jsem se příliš nemusel starat o to, co s volným časem, v tomto ohledu bylo rozhodováno za mne. Nakonec po chvíli postávání před učebnou se rozhodnu, že by bylo fajn najít si nějaké místo na relaxaci. Ale nejdřív si zajít pro vlastní věci. Pravda, tahle hodina mě přece jen něco naučila. Že tady jsou velice úzkoprsí tvorové, kteří nevidí dál než na konec svého talíře. napadne mne pobavená myšlenka. Nemám nyní zájem se s někým bavit a vyhledávat společnost. Zamířím na pokoj, kde si vezmu váček s těmi pár přísadami, které mi zbývají. Existuje tady něco jako zahrada? Kde by se dal pěstovat nejrůznější plevel? měl bych si udělat poznámku pro Oranila na toto téma. A ještě ten nůž. Musím do společenky... napadne mne. Že bych začínal zapomínat? Z pokoje zamířím tedy následně tam pro dohodnutou dýku. Jsem zvědavý, jakže to vlastně má fungovat. |
| |||
Před kuchyní Yqi Zevnitř se nic neozývá a já už začínám být malinko nervózní. Pak se ozve hlas a já sebou nervózně trhnu a ohlédnu se. Udělám krok zpět. "Yqi." Spíš skonstatuju. Trochu mě uklidní, že zaklidila šípy, takže mě nechce zabít, ale to neznamená, že by se měla moc přibližovat. Úsměv jí neopětuju. Místo toho si ji rychle prohlédnu, některé partie pro jistotu vynechám. "Co se děje?" Poukážu na její zvláštní podobu. |
| |||
Hala Yqi Jsem ráda, že couvá pryč. Tak nějak divně nepřítomně jí mávám ještě dlouho potom, co už ji nevidím. Nehledě na to, že u toho zblble čumim na zem. |
| |||
Hala - chodba Yritys, Sigi Kývnu hlavou na souhlas, když konečně pochopí. "Ehm. Ty taky...?" Odvětím trochu zmateně. Nemám páru co se právě stalo. Ale znám někoho, koho se na to můžu zeptat. Odcouvám chodbou a její poslední poznámku prostě přejdu. Co to mělo být? Až na rohu se otočím a vyrazím chodbou. Jsem tak rozhozená, že se málem přerazím o lva, rozpláclého před dveřmi ošetřovny. Moc nereaguje, tak nevím, zda na někoho čeká, nebo už pošel. Pf. Když zvednu pohled, tak ho uvidím a tak se rozsvítím. "Sigi!" Zaklidím luk i šípy a překlušu k němu. Pěkně sálá. Mmm. Ještě trochu vlhčeji a bude to dokonalé. Usměji se na něj. |
doba vygenerování stránky: 1.5837500095367 sekund