| |||
13 Tak nějak začínám rezignovat a už s lavicí ani nezápasím. Ale co, však polštář mám. Uklidním se a zavřu oči. Jaké by to bylo být lavicí. Otevřu oči. To je nuda. Narovnám se a zvednu se i s lavicí. Polštář mám stále šprajcnutý pod hlavou. "S dovolením, já si to jdu nechat odoperovat." Promluvím směrem za sebe, kde očekávám že nyní stojí učitel. Snažím se nějak protáhnout mezi lidmi. Zastavím se až u dveří, kde mi dojde můj první problém. Já se z tudma snad ani nedostanu. "Napadá někoho něco?" Udělám pomalou otočku o 360 stupňů, ale stejně přes lavici na nikoho nevidím. |
| |||
13 a pryč? Po celý zbytek hodiny se snažím dávat pozor a zároveň zůstat schovaná. Moc mi to nejde, takže preferuji úkryt. Tahle hodina se mi fakt nelíbí. Pak nás propustí, i když jeden by řekl, že hodina stále pokračuje, podle toho, jak se tváří a co dělá. Když ale Miko zavelí k ústupu, jsem jí fakt vděčná a rychle přikývnu. Neodvažuju se promluvit, abych na sebe ještě zbytečně neupozornila a pokud se medůza zvedne, následuju ji. |
| |||
Hala Yqi Proč jsem sakra nedržela pusu? Už mohla být pryč. Při jejím vysvětlování ale dojdu k názoru, že jedna z nás je fakt hodně mimo. Otázka ale je, která. „Cože?“ Zeptám se naprosto zmateně. Zní to jakoby, no to snad ne. „On nemá žádného pána?“ Jako fakt? Démon, který není spoutaný vyvoláváním? Pomalu přejedu očima po jejím těle. „Ty jsi taky démon?“ Zeptám se opatrně, když se dostanu až k rohům. |
| |||
Učebna 13 Dan Kupodivu neodpovím zaš tak blbě a pozornost se přesune dál. Snažím se dávat pozor, ale spíše se soustředím na to, že chlácholivě držím Dan. Když se vedle nás rozhoří hovor, svaly v obličeji mi ztuhnou, ale nijak to nekomentuji, či jinak nereaguji. Hlavu taky držím celkem pod kontrolou. Pak se hodina rozpustí. Když proběhne těsně za námi, ohlédnu se ke dveřím. Tak ženská se zvedne a jde za ním. Odejdou spolu. Zaskřípu zuby o sebe. "Vypadneme někam?" brouknu na Dan. |
doba vygenerování stránky: 1.8179109096527 sekund