| |||
Chodba v přízemí Kura Když mě něco chytne za ocas, moje zuby v mžiku scvaknou přesně tam, kde by měl dotyčný drzoun ruku. Bohužel scvaknou naprázdno. "No to si ze mě děláš srandu, ne?" Chlupy na hřbetě se mi výrazně naježí. "Nejsem žádný pes!" Jakže to vypadá to druhé tělo? A jak se do něj sakra dostávají? Nicméně dokud mě drží, nezbývá mi nic jiného než ji následovat. |
| |||
Chodby v přízemí "Klidná místa jsou vždy ta nejlepší." Odvětím jen a ohlédnu se po něm. Běží pryč, takže ho velmi jednoduše zastavím tím, že zachytím telekinezí jeho ocas. Povytáhnu jedno obočí. "Sem." Pokynu mu k otevřeným dveřím. |
| |||
13 Jak já nesnáším, když nemůžu přijít na řešení. Nespokojeně zavrčím. Vrčení není mířené proti profesorovi. Vrčím, protože mě štve, že na to nemůžu přijít. Myslím, že se mi kouří z hlavy z toho jak usilovně šrotují mozkové závity. To bude určitě něco trivialního a já budu nasraná jak čert, že jsem na to nepřišla sama. Jen jedna možnost? Ta druhá byla určitě zdrhnout. "Ta co jsem ji propásla bylo utéct, že?" Zda li jsem alespoň v tomto měla pravdu? "Černá magie odporuje přírodním zákonům. Pokud nedokážu zneškodnit čaroděje fyzicky a sama magii neovládám? Dala by se nějak otočit? Zrcadlem? Nebo možná kouzlo zničit, tím, že doplním chybějící složku, takže pokud vzniká z ničeho? Ukotvit ho k něčemu? A nebo se za někoho schovat ať ti schytá za mě? Zmizet. Stát se pro kouzlo neviditelnou. Ale jak?" Ventiluji své myšlenkové pochody nahlas, ale stále se mi nedaří přijít na správné řešení. Vlastně jsem nikdy ani nemusela nad tím přemýšlet, ale je pravda, že by bylo fajn umět se bránit magii bez amuletů a cetek. "Modlitba." Trkne mě. " Pokud budu věřit, že mě ochrání bůh nebo tomu, že se mnou magie nic neudělá. Stane se to skutečnost. Ale člověk by musel upřímně z hloubky duše. Je to tak?!" |
| |||
13 Lehce se pousměji. "Mám pocit, že jsem již názorně předvedl, že mne nezajímají teoretické možnosti ani ty mimo vaše možnosti." Chvilku ji nechám dusit, ale pak přejdu k její lavici. "Jistě na to přijdete slečno. Co by jste musela udělat, abych na vás teď nepoužil černou magii? Předpokládám, že nemusím zmiňovat, že mi zatím nejde ani o vraždění, ani o mrzačení zdejších studentů." Překvapivě ležérně si sednu na kraj lavice a nad rukou se mi začne zhmotňovat černá, vířící hmota. Ano, trapné efekty, ale jde o názornost. "Mimochodem, vaše možnosti už se scvrkli jen na jednu jedinou. Tu druhou jste již prošvihla." |
| |||
13 "Ne, ne. Děkuji. Já mám ráda všechny kosti na svém místě a nezlámané." Podotknu k profesorově výzvě. Zamyslím se. Utéct? Ne, to by nás zastavil. Omráčit taky ne. Co by to mohlo být? Zkusim střelit od boku. "Něčím vás rozhodit natolik, abyste se nemohl soustředit, pak byste neměl být schopen ani čarovat." |
doba vygenerování stránky: 1.4518370628357 sekund