| |||
Chodby v přízemí "Klidná místa jsou vždy ta nejlepší." Odvětím jen a ohlédnu se po něm. Běží pryč, takže ho velmi jednoduše zastavím tím, že zachytím telekinezí jeho ocas. Povytáhnu jedno obočí. "Sem." Pokynu mu k otevřeným dveřím. |
| |||
13 Jak já nesnáším, když nemůžu přijít na řešení. Nespokojeně zavrčím. Vrčení není mířené proti profesorovi. Vrčím, protože mě štve, že na to nemůžu přijít. Myslím, že se mi kouří z hlavy z toho jak usilovně šrotují mozkové závity. To bude určitě něco trivialního a já budu nasraná jak čert, že jsem na to nepřišla sama. Jen jedna možnost? Ta druhá byla určitě zdrhnout. "Ta co jsem ji propásla bylo utéct, že?" Zda li jsem alespoň v tomto měla pravdu? "Černá magie odporuje přírodním zákonům. Pokud nedokážu zneškodnit čaroděje fyzicky a sama magii neovládám? Dala by se nějak otočit? Zrcadlem? Nebo možná kouzlo zničit, tím, že doplním chybějící složku, takže pokud vzniká z ničeho? Ukotvit ho k něčemu? A nebo se za někoho schovat ať ti schytá za mě? Zmizet. Stát se pro kouzlo neviditelnou. Ale jak?" Ventiluji své myšlenkové pochody nahlas, ale stále se mi nedaří přijít na správné řešení. Vlastně jsem nikdy ani nemusela nad tím přemýšlet, ale je pravda, že by bylo fajn umět se bránit magii bez amuletů a cetek. "Modlitba." Trkne mě. " Pokud budu věřit, že mě ochrání bůh nebo tomu, že se mnou magie nic neudělá. Stane se to skutečnost. Ale člověk by musel upřímně z hloubky duše. Je to tak?!" |
| |||
13 Lehce se pousměji. "Mám pocit, že jsem již názorně předvedl, že mne nezajímají teoretické možnosti ani ty mimo vaše možnosti." Chvilku ji nechám dusit, ale pak přejdu k její lavici. "Jistě na to přijdete slečno. Co by jste musela udělat, abych na vás teď nepoužil černou magii? Předpokládám, že nemusím zmiňovat, že mi zatím nejde ani o vraždění, ani o mrzačení zdejších studentů." Překvapivě ležérně si sednu na kraj lavice a nad rukou se mi začne zhmotňovat černá, vířící hmota. Ano, trapné efekty, ale jde o názornost. "Mimochodem, vaše možnosti už se scvrkli jen na jednu jedinou. Tu druhou jste již prošvihla." |
| |||
13 "Ne, ne. Děkuji. Já mám ráda všechny kosti na svém místě a nezlámané." Podotknu k profesorově výzvě. Zamyslím se. Utéct? Ne, to by nás zastavil. Omráčit taky ne. Co by to mohlo být? Zkusim střelit od boku. "Něčím vás rozhodit natolik, abyste se nemohl soustředit, pak byste neměl být schopen ani čarovat." |
| |||
13 Dál sedím v lavici jako přikovaná. Ne, že by mne až tak zajímalo studium, ale vypozorovala jsem, že nejbezpečnější je opouštět třídu buď s profesorem nebo v těsném závěsu. Většinou se po jeho odchodu strhne vřava a vyrovnávání účtů a u toho opravdu být nemusím. Takže pokud se nenajde nějaký ochránce nebo neodejde profesor, tak sedím a na půl ucha poslouchám co se kolem děje. |
| |||
13 - sklepení Celó hodinu čučím. Nastražím ovar. Nepomohlo. Sténě negómu co tady fachčijó. Vodlepím se ze sesle. "Savana hokna" mávnu prackó Fachčím si to do sklepa. |
doba vygenerování stránky: 1.8122420310974 sekund