| |||
Učebna 13 Podívám se na Artího, který si hraje na měnič barev. "Až to neudržíš - ne že to hodíš na mně - dopředu..." zašeptám potichu a opřu se dlaní o jeho hlavici, trošku si popošlápnu a dívám se dopředu, na učitele, na studenty a nemám tuchy co se tu fakt děje. Když přijde řada na mně, jen mě překvapí, že Artí se zvedne a konečně něco ze sebe řekne a co víc! On řekne i své jméno. Já to řeknu po svém. "Jmenuji se Kabalina, Kab." založím si ruce a podívám se na to cosi co máme zkoumat. Fuj "Nepoznám bílou a ani černou magii, to jako né - ale tohle je hnusný - a co víc, je to divný." ukážu na to prstem, ale nedotknu se toho. "kdybych měla u sebe své věci - možná bych vám zjistila jakou má k "životu" energii a z čeho se to asi skládá. Určitě bych udělala nějaké testy." rozhodnu se a usměji se, grafy mám ráda. "Ale pokud chcete vědět můj názor - já bych to nechala bejt a nevšímala bych se toho. Což vám se to nebude líbit." Nebo-li řečeno - nechápu smysl této hodiny a totálně mě nebaví a už chci jít zpátky ven a rozhýbat se! |
| |||
Učebna 13 Když zmíní druhou kentaurku, ohlédnu se. S touhle? No tak to se nedivím, že je rozladěná. "Dobře," kývnu, když slíbí informace na potom. Dávám pozor a v průběhu hodiny trochu ztrácím zdravou barvu. Jistě, jsem obeznámen s historií naší rodiny a nejsem žádné peříčko, ale přeci jen jsem se nikdy nenachomýtal tak blízko k samotným činům. Snažím se koncentrovat svou mysl na něco jiného, abych se udržel v klidu. Přes deník mám položený sešit a píšu si poznámky. Občas vytvořím poznámku do deníku. Pak přijde řada na nás. Napřed nechápu, co mám vidět, ale pak si všimnu, že můj spolusedící nemůže odtrhnout ruce od stolu. Již chci požádat o trochu času, když se rozhoří odchod studentky, takže vytáhnu zvětšovací sklíčko a dám se do zkoumání toho jevu. Vypadá to naprosto přirozeně, jak čistý srůst. Nic co by odmítalo to druhé. Prohlédnu si lavici, ale vypadá stále naprosto stejně. Povytáhnu obočí a chvíli uvažuji, ale ani Kab ani ten hoch se nemá k tomu, aby odpovídal a tak, když se profesor vrátí na stupínek, promluvím. Postavím se. „Jmenuji se Artemis... Artemis Fowl III,“ dodám po krátkém zaváhání. Ale tohle je magická škola. Zaprvé by mě nikdo poznat neměl a zadruhé nebude moudré tu neříct vše, či lhát. Na to jsem již přišel. Trochu také zaváhám nad odpovědí, protože si nejsem jistý. A nejsem zvyklý, že si nejsem jistý. „Přikláním se k tomu, že se jedná o bílou magii,“ odpovím nakonec. Celý můj myšlenkový proces nejsem zvyklý uveřejňovat, tak jen čekám na verdikt a také odpovědi těch dvou. Třeba to Kab bude vědět, přece jen má k magii daleko blížeji než já. |
doba vygenerování stránky: 1.4288010597229 sekund