| |||
Učebna 13 Když zmíní druhou kentaurku, ohlédnu se. S touhle? No tak to se nedivím, že je rozladěná. "Dobře," kývnu, když slíbí informace na potom. Dávám pozor a v průběhu hodiny trochu ztrácím zdravou barvu. Jistě, jsem obeznámen s historií naší rodiny a nejsem žádné peříčko, ale přeci jen jsem se nikdy nenachomýtal tak blízko k samotným činům. Snažím se koncentrovat svou mysl na něco jiného, abych se udržel v klidu. Přes deník mám položený sešit a píšu si poznámky. Občas vytvořím poznámku do deníku. Pak přijde řada na nás. Napřed nechápu, co mám vidět, ale pak si všimnu, že můj spolusedící nemůže odtrhnout ruce od stolu. Již chci požádat o trochu času, když se rozhoří odchod studentky, takže vytáhnu zvětšovací sklíčko a dám se do zkoumání toho jevu. Vypadá to naprosto přirozeně, jak čistý srůst. Nic co by odmítalo to druhé. Prohlédnu si lavici, ale vypadá stále naprosto stejně. Povytáhnu obočí a chvíli uvažuji, ale ani Kab ani ten hoch se nemá k tomu, aby odpovídal a tak, když se profesor vrátí na stupínek, promluvím. Postavím se. „Jmenuji se Artemis... Artemis Fowl III,“ dodám po krátkém zaváhání. Ale tohle je magická škola. Zaprvé by mě nikdo poznat neměl a zadruhé nebude moudré tu neříct vše, či lhát. Na to jsem již přišel. Trochu také zaváhám nad odpovědí, protože si nejsem jistý. A nejsem zvyklý, že si nejsem jistý. „Přikláním se k tomu, že se jedná o bílou magii,“ odpovím nakonec. Celý můj myšlenkový proces nejsem zvyklý uveřejňovat, tak jen čekám na verdikt a také odpovědi těch dvou. Třeba to Kab bude vědět, přece jen má k magii daleko blížeji než já. |
doba vygenerování stránky: 1.5761709213257 sekund