| |||
13 Z dalšího zkoušení mě začnou rušit hned dvě věci. Respektive jedna začne – vlk a dračice, ale sedí a leží klidně a ani nejsou moc slyšet, tak je chci ignorovat, ale druhá mě skutečně vyruší. Prudce se otočím za křikem, ale to už ke mně běží pozdě příchozí studentka. Natolik mě překvapí, že se mnou začne lomcovat, že se chvilku šokovaně nechám. Pak se vzpamatuju a pevně ji chytím za ramena. „Slečno Buffetová, okamžitě se prosím začněte ovládat.“ Mluvím pevně, dost hlasitě na to, aby mě vnímala. Vůbec zatím nechápu, o co jí jde. „Obávám se, že váš vlastní obličej vás zabít nechce, tak si sedněte do lavice, než mi dojde trpělivost.“ Zamračím se. Pochopitelně je možné, že i přes moji pozornost jí někdo něco provedl, ale žádné kouzlo jsem nepostřehl a na obličeji skutečně nic nemá. Rychle střelím pohledem po třídě. Tohle není místo pro učitele, ale pro psychiatry se svěracími kazajkami a spoustou sedativ. |
| |||
13 Opět mě cosi zašimrá. Krémečkem to místo přetřu. Když se dotkne můj prstík onoho místa, ucítím něco co tam opravdu nemá být. Chlupy? Honem vytáhnu zrcátko. Studuji v něm ten podivný úkaz. Vzpomenu si na scénu z jednoho filmu. Braň se bídná bradavice. Bradavice?!! To je bradavice. Ještě několikrát se podívám nevěřícně do zrcátka. "Áááááááááááááááááááá" zakřičím, vyskočím z lavice jako by hořelo a doběhnu k profesorovi. V hlase zní panika jako by mi někdo usiloval přinejmenším o život. "Vidíte to." ukážu na bradavici, která tam už není. Chytnu profesora za ramena a začnu s ním lomcovat jak s hadrovou panenkou(80%). "Musíte s tím něco udělat. Já já asi umírám, tohle není normální. Někdo se mě snaží zničit. A to a to je proti pravidlům." křičím s panikou v hlase až kolem mě lítají kapičky slin. |
| |||
13Helen Neodpustím si nespokojeně odfrknutí, když pupínky na obličeji jsou za chvíli pryč. Ale co mě zaujme mnohem víc - je to, jak se její tělo vypořádává s náhlým výkyvem hormonů. Samo začalo najednou hormony vracet na původní úroveň. Zaujatě to všechno pozoruju. Tohle není běžné. Abych se přesvědčila o tom, že to není nějaká náhoda, celý proces s hormonama zopakuju. A skutečně. Během chvíle se stane to samé, co předtím. A pořád mi to nestačí, tak se rozhodnu tentokrát zvýšit hladinu cholesterolu v krvi. Její tělo se za chvíli vypořádá i s tímto. Tohle mne zaujalo víc, než celá právě probíhající i předešlá hodina. Rozhodnu se tedy zůstat u pokusů s kůží, ale tentokrát jí místo pupínku, začnu tvořit na bradě větší hrbolek barvy kůže a nechám ho trochu zrohovatět. Výsledkem je kožní nárůstek velice podobný bradavici. Co se stane s ní? Odpadne na stůl před ní? To vše provádím stejně nenápadně, jako předtím. Naoko se tvářím, že dávám pozor v hodině, a vůbec v ničem nemám prsty, ale rozšířenější zorničky jasně vypovídají o tom, že mě něco zaujalo. A vůbec to není pach dalšího draka, který tu cítím. |
doba vygenerování stránky: 1.491142988205 sekund