| |||
13 Kdyz na mě promluví profesor pevným hlasem, uklidním se. Zamrkám. Přejedu prstem po místě, kde byla bradavice. Opět krasně hladká pokožka. "To bylo nevhodné. Již se to nebude opakovat. Po hodině si dojdu na ošetřovnu. Asi na mě něco leze." Ladně se přesunu zpět na své místo. Ne něco, ale někdo. Ale jak. Kouzla? Jak? Možná se mě někdo snaží něčím otrávit, to by se tak projevovat mohlo. Zkoumaným mrazivým pohledem sjedu třídu a ulpim na spolusedící. Musim přijít na to jak se dostat, tak blizko, abych jí zakroutila tím jejím kostnatým krčkem. |
| |||
Aaaauuaaaa. Teď jsem tam přece byla! Knííí. všichni v 13Sotva stačím šišinku pozdravit, a už do mě kopne škola. Zvednu z vlasů uši a poslouchám. Pak si odfrknu až poprskám půl chodby. "Teď jsem tam byla!" Nicméně se poslušně otočím a letím zpátky do učebny. Vklouznu tam tentokrát těsně za Svenem a v okamžik kdy od sebe odtahuje šišinku. Počkám až jí trochu umravní a pak se k němu zase nahnu. "Oranil posílá pro Shrey. Prý jestli ji uvolníš, aby to mohl vyřešit." |
| |||
13 Z dalšího zkoušení mě začnou rušit hned dvě věci. Respektive jedna začne – vlk a dračice, ale sedí a leží klidně a ani nejsou moc slyšet, tak je chci ignorovat, ale druhá mě skutečně vyruší. Prudce se otočím za křikem, ale to už ke mně běží pozdě příchozí studentka. Natolik mě překvapí, že se mnou začne lomcovat, že se chvilku šokovaně nechám. Pak se vzpamatuju a pevně ji chytím za ramena. „Slečno Buffetová, okamžitě se prosím začněte ovládat.“ Mluvím pevně, dost hlasitě na to, aby mě vnímala. Vůbec zatím nechápu, o co jí jde. „Obávám se, že váš vlastní obličej vás zabít nechce, tak si sedněte do lavice, než mi dojde trpělivost.“ Zamračím se. Pochopitelně je možné, že i přes moji pozornost jí někdo něco provedl, ale žádné kouzlo jsem nepostřehl a na obličeji skutečně nic nemá. Rychle střelím pohledem po třídě. Tohle není místo pro učitele, ale pro psychiatry se svěracími kazajkami a spoustou sedativ. |
doba vygenerování stránky: 1.30149102211 sekund