| |||
13 Kura Nakloním hlavu. „Zlatá? Ta druhá dračice? Ani nevím. Ale my uvízáváme mezi zuby, tak si svoje choutky nech pro někoho jiného.“ Zazívám. Hlas zní úplně tiše a neměl by být slyšet nikde jinde. Překvapeně se ohlédnu, když na zádech zacítím lehký náznak chladu. Povytáhnu obočí a kouknu na dračici. Trochu se zavrtím a chlupy mi napufnou. Přeci jen se ale posunu o kousek blíž k ledovému místu. |
| |||
Učebna 13 Jakmile si nás nikdo nevšímá, vlk tiše promluví. Odpovídám stejným tichým tónem. "Jen jsem si říkala, co tady Zlatá dělala, že jsou tu všichni tak klidní v přítomnosti draků." Svou auru však vrátím do normálu, takže strach z okolí se stáhne. Mohla bych využít toho, že sám začal konverzaci. Pomalu z paměti vytahuji vše, co o jeho druhu vím. Nakonec se tedy rozhodnu, že kolem něj trochu ochladím vzduch. Magie si to přebere trochu po svém a nohu lavice poblíž něj změní do masivního ledu. Dělám, že se mne to netýká, ale zlehka po něm loupnu koutkem oka. |
| |||
13 Kura Ani se nehnu, když si dračice zavrčí. Pak tu začne smrdět. Počkám si, až profesor přenese pozornost jinam a tiše se uchechtnu. „Klid holka, já vím, co si zač. Kvůli mě se nemusíš namáhat.“ Znovu se pohodlně uvelebím na zemi, zády k ní. |
| |||
13 Tyhle hodiny budu mít asi ráda, nevím co té kozaté vyzáblině provedl, ale zdá se už krotká jako beránek a asi nic nevidí, což je bonus pro mě. Alespoň nebude protestovat kvůli úpravám našeho pokoje, tedy hned co najdu někoho kdo to udělá za mě. Ucítím nějaké svědění mezi očima. To snad ne. Už to začíná. Nutí mě zanedbávat svůj vzhled. Nutně potřebuji kosmetiku. Vytáhnu z kabelečky krémeček a natřít svědící místečko a pak i to další. Jako mávnutím kouzelného proutku akné zmizí. A já mám opět nádhernou bezchybnou pleť. Prostě někdo tak dokonalý vypadá vždy dokonale. Zkontroluji se v zrcátečku a pošlu svému prenadhernému odrazu pusu. Pukněte vzteky závistivci. |
doba vygenerování stránky: 1.4538509845734 sekund