| |||
13 Mám pocit, že Helen asi na místě zakousnu, když použije ten tón, ale pak promluví dál a mě po tváři opět přeběhne jeden z těch sotva zaznamenatelných výrazů pobavení. „Dobrý nápad, slečno.“ Přikývnu a s opět nečitelným výrazem se vrátím pohledem zpět k odpovídající dvojici. Jen Tonkovi se ještě pod hlavou objeví polštářek. „Nepotřebujete být ještě hloupější.“ Prohodím jen, ale pak už se představuje další student. Překvapení je tentokrát skutečně patrné. „Jmenuji se Sven Quison. Rod dávno beze jména.“ Automaticky oplatím i úklon, i když zdaleka ne tak uctivý. Přesně jak přináleží mému postavení tady. Jsem učitel a on pouhý žák. Když se zase narovná, pozorně si ho prohlédnu. „Nejsi zrovna podobný na svůj rod.“ Podotknu, možná trochu tázavě, ale pak se opět vrátím k hodině. „Přesně tak, oba máte pravdu. Obyčejné snížení nebo zvýšení teploty a s ním spojené změny skupenství. Na tom přeci není nic nepřirozeného.“ Pokynu, že si může sednout a otočím se k lavici nejblíž u katedry, kde sedí deka Akashka, Kurallara a Felix. Na chvíli se zamyslím. Pomalu mi začínají docházet jednoduché nápady. „Dobrá.“ Na jejich lavici se objeví květináč a v něm je vidět asi tak jeden lísteček. „Tohle by bylo moc snadné, tedy doufám, ale co tohle?“ Lusknu prsty a z lístečku je výhonek, z výhonku se formuje nějaká rostlina a než kouzlo vyprchá, má dobrý metr do výšky. |
| |||
Učebna 13 Při přesunu lavic jen trochu stáhnu křídla, abych jimi o něco nezavadil a když to vypadá že pohyb ustal, zase je trochu rozevřu. Smrt i další příkoří sleduji s jistým nezájmem. Jsem zvyklý na mnohem horší věci. Ta temná kletba byla jedna z těch zajímavějších. Vypadá to, že Sarah je také v klidu, takže se rachotem ve třídě nenechám vyrušit. Sleduji, jak se rozzohněný Sigi prožene za námi a následně je ochlazován. Fascinovaně sleduji tvořící se krystalky. Led neovládáme ani jeden ze sourozenců, takže mě to dostatečně zaujme. Jak se ochlazuje vzduch, stáhnu křídla opět trochu k sobě. To se na nás ale profesor otočí s otázkou. Stočím tedy pohled zpět dopředu, stejně ho poslal pryč. Než stačím zareagovat, odpovídá Sarah. Počkám až domluví a pak se zvednu. "Jmenuji se Jigme Mìngùn de Lìliàng. Z rodu draka," pronesu, zvednu ruce od desky stolu aby se jí nedotýkali a skloním hlavu v čestném úklonku. Teprve posléze se narovnám a upřu na něj pohled žlutých očí. Již hodina probíhá dostatečně dlouho, aby mi došlo, že tento profesor si na formality potrpí. Neskládám tedy ruce křížem ani v bok, a křídla držím složená. "Myslím si, že se jedná o změnu skupenství, jak již řekla slečna Cullen. Ať již jakéhokoliv vyvolání spadají do bílé magie," nebo alespoň to jsme se učili. Teprve až odpoví se opět posadím. |
doba vygenerování stránky: 1.6105899810791 sekund