| |||
13 Sleduju hodinu a nestačím se divit. Šoupající se lavice, dva stejní profesoři, umírající student, ten pach smrti je opojný, létající studentka a zmražený démon. Jo a málem jsem zapomněla na pako, co předpokládá, že když profesor vyžaduje zdravení a představování, strpí nohy na lavici. Asi bych se rozesmála nahlas, kdyby mi nebylo jasné, jaké by to mělo následky. Místo toho se tedy zaměřím na zodpovězení otázky. „Řekla bych, že pokud mluvíte pravdu a ty dvě možnosti jste nepoužil, mohlo by jít o bílou magii. Nakonec by asi stačilo jenom hodně schladit vzduch, voda už přítomná je, ne?“ Povytáhnu obočí. „A omlouvám se, moje jméno je Sarah. Hmm. Sarah Cullen.“ Přivřu oči, jak už slyším ty posměšky. Zabít toho idiota by bylo asi málo. |
| |||
13 Myslela jsem si, že si v klidu budu v zadní lavici skřípat zubama a v duchu nadávat v několika jazycích. Dokonce to vypadalo, že se i pobavím, když ta ludra letí vzduchem. Ale ne. Dneska opravdu všichni a všechno pokouší moh trpělivost. Zhnuseným pohledem plným opovržení sjedu svou spolubydlící, které očividně vyrostly rohy a prsa. Coura od podívání. Ano a kdo jiný se jí zastane než nechutně nadržený démon. Jestli si někdo nevšiml toho jak se mu zdouva spodní část kalhot tak já jo. Úchyl. Ledová sprcha. Bingo. Tu potřeboval jak koza drbání. "Tady někdo tak touží po pozornosti, že kdyby to uměl tak střílí z frndy pinpongáče." poznamenám k sousedce v lavici. Nepříliš nahlas, nechci rušit vyučujícího. Vytáhnu pilník a začnu si brousit drápky. |
| |||
13 Asi bych to jindy přešel, ale ne, na co si to hraju? Židle pod Carlosem se bez varování podtrhne, takže poletí na záda. Upřímně trochu doufám, že si rozbije tu svoji tupou palici. „Nohy na stůl nepatří, to vás ještě nikdo nenaučil, pane Leadera?“ Vypadá to, že to je všechno, co k tomu mám, ale pak se na něj přeci jen ještě na chvilku obrátím. V očích nemám zrovna pěkný pohled. „A pokud nesouhlasíte s mým stylem výuky, není problém následovat pana Sigfrieda. V opačném případě předpokládám, že na konci hodiny budete znát odpověď na otázku, kterou vám položím.“ |
| |||
Učebna 13 Pozoruji deni ve tridr, ktereho si nejak nevsimam a s klidem dam nohy na lavici. Dalsi blb, ktery si mysli,ze si muze dovolit vsechno. Reknu spise pro sebe, ale bohuzel nahlas smerem k uciteli. Opru se poradne o operadlo a otru si celo. Zakroutim nad tim vsim hlavou a zasmeji se kdyz posle Sigiho do kabinetu ucitele. Jen dela pokusy na nas a vubec nebere v uvahu, ze je to nekomu neprijemne.[/b Zamyslim se opet uprene jej sleduji. Je mi i trochu Shrey lito, ale ma co si zaslouzi. ] |
| |||
13 - Oranlův kabinet Ruce se mi samovolně sevřou v pěst. Otočím se přímo na Shrey a v černých očích mi hoří plameny. „To vidím.“ Hlas zní překvapivě povýšeně. Když ke mně týpek začne vztahovat ruce, začnu stahovat energii do svých dlaní. Chci ho spálit na popel, ale on najednou zmizí. Posměšně se uchechtnu. „Zbabělče.“ Pronesu tak volně do okolí, než si ho moje oči stihnou najít u katedry. Ve dvou exemplářích dokonce. Než však stačím udělat první krok, na mé kůži něco zasyčí a vypaří se. Tím to ale neskončí. Díky nahromaděné energii chladu nějakou dobu odolávám, ale to taky nemůže trvat věčně. Po chvíli mě už kůže začne skutečně bolet a cítím, jak se chlad prokousává hloubš. „D-d-dost!“ Vykoktám, jak mi začnou cvakat zuby, ale ten maník asi nemá v úmyslu mě zabít. A nebo možná ano, vzhledem k jeho dalším slovům. Led přestane padat a já se trochu zapotácím. Mám trochu problém poslouchat, co říká, ale vzhledem k tomu, že už mám zase jasnou hlavu, jde to o chlup líp. Podívám se k naší lavici, abych zkontroloval, že jsem nic neprovedl a pak skloním hlavu. „Ano.“ Kdyby mě poslal za někým jiným, je to pravděpodobně vysvobození, ale takhle? I když se celý třesu, vykročím ke dveřím. Za sebou slyším, že profosor pokračuje v hodině. Pokud mě nikdo nezastaví vyjdu z učebny a za dveřma se opřu o zeď. Odpočívat si ale dovolím jen chvilku. Pak se s pomocí kamenů jako opory začnu belhat ke kabinetu profesora Oranila. Pokud někoho potkám, nevnímám ho. Když dorazím, velmi tiše zaklepu. |
| |||
13 Přikývnu na představení se dívky a odškrtnu si ji v docházce. Kupodivu bez řečí se posadí, takže si i nechám poznámky o pozdních příchodech na moje hodiny. Díky čemu ale doslova zbělám vzteky je letící Sven a následně letící polodračice a ještě následně démon, který se zdá se neumí ani posadit. Sotva vnímám další odpovědi, ale přeci jen jsem tu jako učitel, tak bych měl učit a odpovídat na otázky, že? Odškrtnu si další jméno ze seznamu. Počkám si i na odpověď dračice. I když je velmi krátká, dá se považovat za správnou. „Správně. S telekinezí je to poměrně nejednoznačné, ale na tahle malá kouzla není nic snazšího než prostě použít vlastní energii. Pokud bych chtěl kupříkladu zvednout barák, už by mi na to vlastní síla pravděpodobně nestačila a mohl bych buď zabít půl tuctu lidí kolem odčerpáním jejich síly, nebo vytvořit energii z ničeho. Paradoxně by smrt tolika lidí byla dílem bílé magie. Každopádně telekineze jako taková se řadí mezi bílou magii, asi aby si všichni nepřipadali špatně.“ Jo, pokrytce má každý rád. Vzadu ale stále není klid a místo další otázky se moje oči přesunou tam. No ten mi tu chyběl. Postesknu si jen v duchu, když se démon přiblíží k nám. Tohle bude mega průser. A taky, že jo. Pevně zavřu oči. Tak já nebo on? „Když nechceš, nechceš, tvoje věc. Hodně štěstí, než on dostane náladu tě těch zakletí zbavit.“ Opáčím jen Shrey a k Sigimu natáhnu ruce. „Chtěl jsem jí pomoct. A ty by ses měl co nejrychleji uklidnit než...“ Slyším, že se snaží toho rudého uklidnit, ale proč bych mu měl dávat čas? Měl ho dost. Během mrknutí oka stojí Sven vedle mě, takže má dobrý výhled na to, jak pevně tisknu rty k sobě. Lusknutí prstů a démona zasype led. Velmi zmrzlí led. A pokud taje, sype se další, než nám trochu zmodrá. Pokud začne dávat alespoň trochu pozor, promluvím na něj. „Tohle je podruhé, co svévolně narušujete tuto hodinu. Zároveň jste neposlechl, když jsem po vás chtěl, aby ste se posadil. Zjevně tedy nemáte o tuto hodinu zájem.“ Vytáhnu další papír, rychle ho přejedu očima, pak se na něj zase zadívám. „Budete se okamžitě hlásit u profesora Oranila pro školní trest. Předpokládám, že bude ve svém kabinetu. Okamžitě mu dám vědět, že vás má čekat, takže by jste se neměl nikde zdržovat.“ S tím mu pokynu ke dveřím. Nenamáhám se křičet, ale něco v mém hlase říká, že další neposlušnost by nemusela být vůbec příjemná. Je tu tolik mocných tvorů, že tohle se tolerovat nedá. Nesnáším chaos a oni se mi ho sem snaží přinést. Ještě se jen dotknu zdi třídy a požádám školu, aby nějak přijatelně informovala Oranila, že bude mít návštěvu. Zadívám se na další lavici (Sarah a Jigme) a pokračuju, jako by se nic nestalo. Pokud tedy nemá v úmyslu někdo další vytvářet nepřijatelné prostředí na hodině. „Malá nápověda. Ten led jsem nikde nevzal a ani ho jen tak nezhmotnil. Takže?“ K tomu, že se Shrey usadila na lavici neřeknu už ani slovo. Hlavně, že sedí a je zticha. Najednou stojím vedle něj a tak koutkem oka si uvědomím, že přímo v palebné linii mezi ním a kentaurkou. Tohle se mi nelíbí. Sleduju, jak je démon zchlazen a jen se otřesu. Věřím, že to nebude nic příjemného. Stojím ale tiše a tvářím se, že tu nejsem. Dobré vůle jsem prokázal víc než dost. |
| |||
Fufůůůůůů! lvíček Uculím se na Shrey a když mě Sven okřikne, přestanu, přetočím se ve vzduchu vzhůru nohama a vypláznu na něj jazyk. Pak zamávám se zazubením třídě. A zmizím ve stropě. Objevím se ze zdi v chodbě u Ošetřovny a koukám na lva. "Žjůůůůůů šišiiiinka...." zatleskám dlaněmi a tázavě nakloním hlavu na stranu, když si všimnu, jak funí. |
doba vygenerování stránky: 1.3711221218109 sekund