| |||
13 Schovávajíc se pod dekou sem tam vykouknu, hlavně abych se presvedcila, že Gyzmovi nikam neutekl, ale zatím se jen rozhlíží a kouli očičkama. Miláček. Asi nejvíc mě zaujme jak jí zvětší prsa. Podívám se na ty svoje a tak nějak si pro sebe pomyslí mi, že je nemám tak pěkné. Za to jsou přírodní chlácholím sama sebe, ale z těch jejich dud nemůžu otrhnout oči. Jaké by byly asi na omak? Šlo by poznar, že jsou stvořené kouzlem? Možná bych se jí mohla pak zeptat, jestli ji je nechá. Třeba by mě z čisté vědeckých důvodu samozřejmě, nechala i sáhnout. Jestli jsem v téhle hodině něco pochopila, tak to, že profesor nemá rád neposlušnost. Poslouchám otázky i odpovědi, ale tak nějak pořád nemůžu dostat z hlavy ty její prsa a to ani když se proletí kamsi dozadu. Ovšem to už ji na ně nekoukám, bychusela být otočená a to by bylo velmi nápadné. Snažím se zapamatovat alespoň křestní jména všech přítomných. |
| |||
13 Sedím a snažím se udělat si v hlavě jasno z toho náhrnu informací. Ne však hlasitě, abych nerušil důležitý výklad učitele. Co tady dělám. Na chvíli přestanu a zvednu hlavu, když za sebou uslyším prapodivné jméno. Ocitl jsem se na chvíli v jiném světě? Přemýšlím o tom opravdu jen chvíli, poté se dám do dalšího usilovného přemýšlení. Dejte mi najíst.. Začínám opět snít o spáse a vysněném ráji jenž je jídelna. Když mám hlad, jsem otravný a drzý. To opravdu nejde vidět? Lákavé myšlenky mě donutily poslat svou mysl proti lavici větší silou než jsem chtěl. Z bolesti se chytnu za hlavu. A teď mě z hladu ještě bude bolet hlava. |
| |||
13 "V pořádku." řeknu blahosklonně a odložím pilník zpět do kabelky. "I to se může stát. Proto budu na tyto hodiny raději chodit včas. Není radno dráždit hada bosou nohou." Povyjede mi koutek. Konečně někdo s kým se dá domluvit na úrovni. |
| |||
13 S povzdechem se otočím k Helen. "Omlouvám se, špatně jsem se vyjádřil. Tento váš zvyk je neobvykle otravný a v mých hodinách se mu, prosím vyvarujte, ať již pozor dáváte nebo nikoli." Počkám, jestli schová pilník sama. Pokud ne, opět jí zmizí z ruky. Pak se na mrknutí oka pousměju. "A když už jsme u těch koček, jistě by si měli dávat pozor, aby se role nečekaně neobrátily, že?" Chápu, že tu má spousta studentů pocit, že je šikanuju, mučím nudou, mučím, a já ani nevím co ještě, ale já jsem ve skutečnosti ještě ani nezačal. Sotva se takříkajíc dloubu v zubech, aby mi stačili. |
doba vygenerování stránky: 1.4329061508179 sekund