| |||
13 Hodina začíná dostávat obrátky. Moc nerozumím rozdělení na černou a bílou magii. Proč se tedy tenhle předmět jmenuje obrana proti černé magii, když bílá magie se od té černé liší prakticky pouze názvem? Není to trochu rasistický název? napadne mne pobaveně. Z následného dění mi přijde, že jsem se toho dozvěděl mnohem více než se samotného předvádění se profesorova. Je sice hezké, že hádáme jestli je to buď a nebo, ale vysvětlení pro vlastní obranu jsem zatím žádné nedostal. Asi potřebuje navodit ve studentech strach, aby si připadali neschopní a měli větší motivaci se učit. Jenže to by nás taky musel něco učit a ne se předvádět. znovu začnu upadat do znuděné apatie z tohoto předmětu. Přitom podle názvu jsem čekal něco zajímavého, minimálně z té teoretické stránky. Kdo ví, třeba se z toho profesora ještě vyklube zajímavá osobnost. Mnohem zajímavější je fakt, že "asistentka" se rozhodla se prolétnou po třídě. I když asi ne úplně dobrovolně. A podle její následné reakce už toho také začíná mít plné zuby. Těžko se jí divit. Chvíli pozoruji, jak se sbírá ze země a odhání všechny okolo. Zdá se, že se dokáže nějak orientovat v prostoru i v rámci slepoty. Popravdě k ní začínám cítit docela slušný respekt, že ještě dokáže držet svoje nervy tak na uzdě. |
| |||
13S apatickým výrazem pozoruju dění v učebně. Vlastně vůbec netuším, o co těm dvojnožcům jde. Jednoho tu škrtí, zabijou, ožijí. Další narostou rohy a na hlavě ji přistane kupa hoven. Zvláštní styl výuky, to je fakt. Názorná ukázka nikdy nikoho nezabila. Teda, jak koho. Naštěstí nasazená maska na mém obličeji alespoň trochu tlumí pachy v místnosti, takže se můžu trochu soustředit. Po lavicích tu jsou vyvolávani studenti a mají rozpoznat černou a bílou magii. Pravděpodobně. Bylo mi jasné, že dřív nebo později dojde řada i na naši lavici. Když se Sven přesune k nám, záhy se otevřou dveře a v nich stojí svačinka. Ani sebou neškubnu, ani mi nezacuká obočí a dokonce se mi ani nepřeskládají šupinky, které prosvítají pod průhlednou kůží. Jediná má reakce na její příchod je zúžení zorniček do tenkých čárek. Pokrčím rameny, když se Svenův pohled přesune na mě. ,,Bílá." Pronesu bez jakéhokoliv zabarvení hlasu. Nechce se mi to víc komentovat jako to udělal soused. Je to jen hloupý otevření dveří. Ať už je to za pomoci telekineze nebo tlaku vyvinutého na dveře, nevidím na tom žádnou černou magii. Nebo je otevřela ona? Nesoustředila jsem se na to, jestli bere za kliku nebo se rozletěly samy. Ať už je to dobře nebo ne, přesunu pohled na jeho kopii, který si tu házel s tou rohatou studentkou. |
| |||
13 Nějak se mi zrovna nedaří udržovat pozornost tak, jak bych asi měl. Moje tělo si to přebere po svém a půjčí si od Yqi trochu energie na spravení polámané kosti. Vzápětí vyšlehnou nebezpečně blízko Carlose plameny, ve kterých zmizí improvizované dlahy. Kupodivu plameny ani moc nesálají do okolí, ale taky nemizí, jen se tak nějak rozprostřou po mém těle. Nespouštím oči ze Shrey a kupodivu se mi daří alespoň těkat mezi jejíma vylepšenýma prsama a očima. Které vzápětí zčernají, až se leknu. První myšlenka patří tomu, že je to sexi, druhá pak, že to v jejím případě asi nebude nejzdravější. Co jí to sakra provedli? Jenže meze překročí, když ji ten mamlas odpálí jako plážovej míč. Naštěstí se nemusím zdržovat vstáváním, vzhledem k tomu, že jsem se ani neposadil. Podvědomě se otočím na stranu, kde jsem měl zdravou ruku, a prudce odstrčím toho, kdo mi stojí v cestě (Yqi). Cloumá se mnou vztek a spolu s naprostým poblázněním od soukromých smyslů vytváří kombinaci, při které mi to skutečně nemyslí. Prej rytíř na bílém koni, to tak, jenom jeden ohnivej démon. Dodupu až ke Shrey a Svenovi. „Vypadni od ní.“ Ne, mnohému by se mohlo zdát, že jde o hrdinství, ale jde o pouho pouhou demenci. Naprosto nechápu, že by moje konání mohlo mít nějaké následky. Kdybych o tom mohl přemýšlet, asi bych začal brečet. |
doba vygenerování stránky: 1.5517418384552 sekund