| |||
13 Zmizí mi pilník uprostřed tahu. Počkám až domluví mladíkovi. Přece jen je neslušné někomu skákat do řeči. "Omluvte mou troufalost, dle čeho jste usoudil, že nedávám pozor. Každá šelma přece vypadá netečně do chvíle než vám skočí po krku." věnuji mu zubatý úsměv. Uvidíme jestli je natolik inteligentní, aby pochopil jak to myslím. Vytáhnu růžovoučký deníček, propisku a další pilník. Pokud,o čemž pochybuji, bude stát něco za zápis, tak si to zápíši. Dopiluji si nehet. |
| |||
13 Pozdě příchozí slečně Helen zmizí pilník z ruky. „Neupozorňoval bych na sebe nedáváním pozor, když už tak jste přišla pozdě.“ Prohodím jen, ale je fakt, že její činnost byla více méně neškodná a kdyby mi tolik nelezla na nervy, tak bych ji asi nechal. Stihne odpovědět upírka. „Budeme předpokládat, že momentálně na vás neútočím, chci abyste se něco naučili, tak vám nebudu lhát. Nicméně paranoia vám může zachránit krk, to je pravda.“ Přikývnu a už se chci dostat k hodnocení její odpovědi, když promluví Carlos. Zarazím se, chvíli jen koukám na lavici, kde sedí Sarah a Jigme. Pak se k němu velmi pomalu obrátím. „Prosím? Skutečně chcete srovnávat moje vychování s vaším?“ Nehty se mi nevědomky zaboří do katedry. „Vaše drzost je skutečně nehorázná a doporučil bych vám, abyste začal krotit svůj jazyk. A pokud vás to nenaučili rodiče, ať už jakéhokoli druhu, budete se to muset naučit tady.“ A už tu máme výmluvy. A to otázku ještě ani neslyšel. „Mám pocit, že tímto nekonečným opakováním jako pro blbečky,“ Mávnu rukou po třídě, které kladu otázky. „Jsem dal již dosti najevo, že rozhodně nepřeceňuji ani vaše vědomosti, ani mentální schopnosti, takže mi můžete věřit, že zodpovědět otázku bude zcela v rámci schopností každého, kdo teď bude dávat pozor.“ Na posledním slově je trochu důraz, ale stále mluvím stejně klidně. |
| |||
Učebna 13 Ve chvili kdy mi podtrhne zidli a ja sletim ma zada, tak nez si toho nekdo staci vsimnout tak se postavim. O tom co mne moji rodice naucili nebo ne tak o tom se rozhodne bavit nebudeme, protoze u vas toho taky neni moc. Odpovim s klidem a zvednu zidli ze zeme. Rozhlednu se kolem sebe a upravim svoji bundu, abych vypadal normalne. A co se tyce toho zda odpovim spravne na jeste nevyrcenou otazku. Nikdo od nikud uceny nespadl a tudiz se muze stat, ze neuslysite spravnou odpoved. Odpovim a klidem na srdci se posadim. |
| |||
13 Sleduju hodinu a nestačím se divit. Šoupající se lavice, dva stejní profesoři, umírající student, ten pach smrti je opojný, létající studentka a zmražený démon. Jo a málem jsem zapomněla na pako, co předpokládá, že když profesor vyžaduje zdravení a představování, strpí nohy na lavici. Asi bych se rozesmála nahlas, kdyby mi nebylo jasné, jaké by to mělo následky. Místo toho se tedy zaměřím na zodpovězení otázky. „Řekla bych, že pokud mluvíte pravdu a ty dvě možnosti jste nepoužil, mohlo by jít o bílou magii. Nakonec by asi stačilo jenom hodně schladit vzduch, voda už přítomná je, ne?“ Povytáhnu obočí. „A omlouvám se, moje jméno je Sarah. Hmm. Sarah Cullen.“ Přivřu oči, jak už slyším ty posměšky. Zabít toho idiota by bylo asi málo. |
| |||
13 Myslela jsem si, že si v klidu budu v zadní lavici skřípat zubama a v duchu nadávat v několika jazycích. Dokonce to vypadalo, že se i pobavím, když ta ludra letí vzduchem. Ale ne. Dneska opravdu všichni a všechno pokouší moh trpělivost. Zhnuseným pohledem plným opovržení sjedu svou spolubydlící, které očividně vyrostly rohy a prsa. Coura od podívání. Ano a kdo jiný se jí zastane než nechutně nadržený démon. Jestli si někdo nevšiml toho jak se mu zdouva spodní část kalhot tak já jo. Úchyl. Ledová sprcha. Bingo. Tu potřeboval jak koza drbání. "Tady někdo tak touží po pozornosti, že kdyby to uměl tak střílí z frndy pinpongáče." poznamenám k sousedce v lavici. Nepříliš nahlas, nechci rušit vyučujícího. Vytáhnu pilník a začnu si brousit drápky. |
doba vygenerování stránky: 1.4487769603729 sekund