| |||
13 Asi bych to jindy přešel, ale ne, na co si to hraju? Židle pod Carlosem se bez varování podtrhne, takže poletí na záda. Upřímně trochu doufám, že si rozbije tu svoji tupou palici. „Nohy na stůl nepatří, to vás ještě nikdo nenaučil, pane Leadera?“ Vypadá to, že to je všechno, co k tomu mám, ale pak se na něj přeci jen ještě na chvilku obrátím. V očích nemám zrovna pěkný pohled. „A pokud nesouhlasíte s mým stylem výuky, není problém následovat pana Sigfrieda. V opačném případě předpokládám, že na konci hodiny budete znát odpověď na otázku, kterou vám položím.“ |
| |||
Učebna 13 Pozoruji deni ve tridr, ktereho si nejak nevsimam a s klidem dam nohy na lavici. Dalsi blb, ktery si mysli,ze si muze dovolit vsechno. Reknu spise pro sebe, ale bohuzel nahlas smerem k uciteli. Opru se poradne o operadlo a otru si celo. Zakroutim nad tim vsim hlavou a zasmeji se kdyz posle Sigiho do kabinetu ucitele. Jen dela pokusy na nas a vubec nebere v uvahu, ze je to nekomu neprijemne.[/b Zamyslim se opet uprene jej sleduji. Je mi i trochu Shrey lito, ale ma co si zaslouzi. ] |
| |||
13 - Oranlův kabinet Ruce se mi samovolně sevřou v pěst. Otočím se přímo na Shrey a v černých očích mi hoří plameny. „To vidím.“ Hlas zní překvapivě povýšeně. Když ke mně týpek začne vztahovat ruce, začnu stahovat energii do svých dlaní. Chci ho spálit na popel, ale on najednou zmizí. Posměšně se uchechtnu. „Zbabělče.“ Pronesu tak volně do okolí, než si ho moje oči stihnou najít u katedry. Ve dvou exemplářích dokonce. Než však stačím udělat první krok, na mé kůži něco zasyčí a vypaří se. Tím to ale neskončí. Díky nahromaděné energii chladu nějakou dobu odolávám, ale to taky nemůže trvat věčně. Po chvíli mě už kůže začne skutečně bolet a cítím, jak se chlad prokousává hloubš. „D-d-dost!“ Vykoktám, jak mi začnou cvakat zuby, ale ten maník asi nemá v úmyslu mě zabít. A nebo možná ano, vzhledem k jeho dalším slovům. Led přestane padat a já se trochu zapotácím. Mám trochu problém poslouchat, co říká, ale vzhledem k tomu, že už mám zase jasnou hlavu, jde to o chlup líp. Podívám se k naší lavici, abych zkontroloval, že jsem nic neprovedl a pak skloním hlavu. „Ano.“ Kdyby mě poslal za někým jiným, je to pravděpodobně vysvobození, ale takhle? I když se celý třesu, vykročím ke dveřím. Za sebou slyším, že profosor pokračuje v hodině. Pokud mě nikdo nezastaví vyjdu z učebny a za dveřma se opřu o zeď. Odpočívat si ale dovolím jen chvilku. Pak se s pomocí kamenů jako opory začnu belhat ke kabinetu profesora Oranila. Pokud někoho potkám, nevnímám ho. Když dorazím, velmi tiše zaklepu. |
| |||
13 Přikývnu na představení se dívky a odškrtnu si ji v docházce. Kupodivu bez řečí se posadí, takže si i nechám poznámky o pozdních příchodech na moje hodiny. Díky čemu ale doslova zbělám vzteky je letící Sven a následně letící polodračice a ještě následně démon, který se zdá se neumí ani posadit. Sotva vnímám další odpovědi, ale přeci jen jsem tu jako učitel, tak bych měl učit a odpovídat na otázky, že? Odškrtnu si další jméno ze seznamu. Počkám si i na odpověď dračice. I když je velmi krátká, dá se považovat za správnou. „Správně. S telekinezí je to poměrně nejednoznačné, ale na tahle malá kouzla není nic snazšího než prostě použít vlastní energii. Pokud bych chtěl kupříkladu zvednout barák, už by mi na to vlastní síla pravděpodobně nestačila a mohl bych buď zabít půl tuctu lidí kolem odčerpáním jejich síly, nebo vytvořit energii z ničeho. Paradoxně by smrt tolika lidí byla dílem bílé magie. Každopádně telekineze jako taková se řadí mezi bílou magii, asi aby si všichni nepřipadali špatně.“ Jo, pokrytce má každý rád. Vzadu ale stále není klid a místo další otázky se moje oči přesunou tam. No ten mi tu chyběl. Postesknu si jen v duchu, když se démon přiblíží k nám. Tohle bude mega průser. A taky, že jo. Pevně zavřu oči. Tak já nebo on? „Když nechceš, nechceš, tvoje věc. Hodně štěstí, než on dostane náladu tě těch zakletí zbavit.“ Opáčím jen Shrey a k Sigimu natáhnu ruce. „Chtěl jsem jí pomoct. A ty by ses měl co nejrychleji uklidnit než...“ Slyším, že se snaží toho rudého uklidnit, ale proč bych mu měl dávat čas? Měl ho dost. Během mrknutí oka stojí Sven vedle mě, takže má dobrý výhled na to, jak pevně tisknu rty k sobě. Lusknutí prstů a démona zasype led. Velmi zmrzlí led. A pokud taje, sype se další, než nám trochu zmodrá. Pokud začne dávat alespoň trochu pozor, promluvím na něj. „Tohle je podruhé, co svévolně narušujete tuto hodinu. Zároveň jste neposlechl, když jsem po vás chtěl, aby ste se posadil. Zjevně tedy nemáte o tuto hodinu zájem.“ Vytáhnu další papír, rychle ho přejedu očima, pak se na něj zase zadívám. „Budete se okamžitě hlásit u profesora Oranila pro školní trest. Předpokládám, že bude ve svém kabinetu. Okamžitě mu dám vědět, že vás má čekat, takže by jste se neměl nikde zdržovat.“ S tím mu pokynu ke dveřím. Nenamáhám se křičet, ale něco v mém hlase říká, že další neposlušnost by nemusela být vůbec příjemná. Je tu tolik mocných tvorů, že tohle se tolerovat nedá. Nesnáším chaos a oni se mi ho sem snaží přinést. Ještě se jen dotknu zdi třídy a požádám školu, aby nějak přijatelně informovala Oranila, že bude mít návštěvu. Zadívám se na další lavici (Sarah a Jigme) a pokračuju, jako by se nic nestalo. Pokud tedy nemá v úmyslu někdo další vytvářet nepřijatelné prostředí na hodině. „Malá nápověda. Ten led jsem nikde nevzal a ani ho jen tak nezhmotnil. Takže?“ K tomu, že se Shrey usadila na lavici neřeknu už ani slovo. Hlavně, že sedí a je zticha. Najednou stojím vedle něj a tak koutkem oka si uvědomím, že přímo v palebné linii mezi ním a kentaurkou. Tohle se mi nelíbí. Sleduju, jak je démon zchlazen a jen se otřesu. Věřím, že to nebude nic příjemného. Stojím ale tiše a tvářím se, že tu nejsem. Dobré vůle jsem prokázal víc než dost. |
| |||
Fufůůůůůů! lvíček Uculím se na Shrey a když mě Sven okřikne, přestanu, přetočím se ve vzduchu vzhůru nohama a vypláznu na něj jazyk. Pak zamávám se zazubením třídě. A zmizím ve stropě. Objevím se ze zdi v chodbě u Ošetřovny a koukám na lva. "Žjůůůůůů šišiiiinka...." zatleskám dlaněmi a tázavě nakloním hlavu na stranu, když si všimnu, jak funí. |
| |||
13 Cítim, ako jeho energia čosi robí, ale kvôli tým prekliatym očiam nevidím čo. Nie som teda schopná zareagovať protiútokom. Zacítim jeho energiu za mnou, ale neviem či stvoril ďalšiu kópiu alebo čo sa stalo. ďalšiu sekundu iba cítim, ako som vymrštená do vzduchu. Krista! Keby som mala oči, mohla som ukotviť štít v podlahe ako som to spravila pri hraní sa so zlatou, alebo by som ho zväčšila tak, že by ma iba odšuchlo, ale takto si spravím letecký deň. V mihu sekundy zvážim či sa premeniť, ale aj premena kúsok trvá. Preto sa, tak ako pri tej stoličke spomalím telekinézou aby som zjemnila padanie a prikrčená skončím na všetkých štyroch na zemi. Keby som v druhej podobe, asi by som už metala chvostom na všetky strany. Spolužiaci by to isto neocenili. A divadlo pokračuje. Už sa prestal pretvarovať že je to jeho milá polovička? Natočím hlavu za jeho energiou ktorá sa približuje a štít sa ešte viac zväčší a zapulzuje, akurát ťuknúc o lavicu, ktorú má na mysli. Mierne k nej pootočím hlavu, akoby som na sekundu zabudla, že nevidím ani hovno Tam je. Pri jeho slovách si odfrknem a mám chuť sa rozbehnúť aj so štítom proti nemu a vpečiatkovať ho do steny alebo defenestrovať z okna. Keby sa viem do toho okna momentálne strafiť. Nie. Odseknem na jeho ponuku pomoci a zo všetkých štyroch sa vystriem len na nohy. Skrivím trochu tvár a chytím si prsia. Panebože, keď sú veľké tak bolia ako šialené keď trocha ponadskakujú. Už viem prečo mám tie svoje normálne tak rada. Stále cítim na štíte lavicu, tak sa zvrtnem jej smerom, no zarazí ma, že sa k nám priblíži Sigi. A ten tu chce zas čo? Otočím k nemu slepé oči. O čo mu ide? Teraz sa zrazu zobudil alebo čo? Doteraz sa tváril že tu nie je. Fakt neviem o čo Svenovi alebo Sigimu ide, ale ani jednému sa nedá veriť. Nikomu sa nedá veriť. Dosť prekvapená a celkom zmätená zavrčím ich smerom. Nechcem žiadnu pomoc. Ani od jedného z vás. Zvládnem to sama. Vyšteknem. Nemôžeš sa spoliehať na nikoho iba na seba. Vďaka vedomosti presnej polohy lavice vykročím k nej, ruka iba jemne natiahnutá dopredu. Nechám ju aj so stoličkou prejsť štítom, pričom ho znova zmenšujem, aj keď ho nenechám pricucnúť sa mi úplne na telo. Tvorí okolo mňa ale stále menšiu guľu, ktorá nepúšťa do môjho osobného priestoru nikoho. Keby sa ale Artemis odsunie so stoličkou príliš dozadu, narazí doňho. Až teraz si uvedomím, vedľa koho sedím. Helen má štít takmer hneď pri sebe. Keďže stále nechcem ako slepec hmatkať po stoličke a potom si retardovane na ňu sadať, jednoducho sa posadím na lavicu. Ak sa prachovka čo i len pohne ku mne, odstrelím ju na protiľahlú stranu miestnosti. |
| |||
13 Poslouchám odpověď. "Jen částečně," pokrčím rameny a pohodím ocasem. Jakmile se mi stáhne hrdlo bez vzduchu, okamžitě mám v ruce luk. Pomine to však, tak se o něj jen zapřu a sleduji další dění v místnosti. Zatím s klidem. Že mi ubyla trochu energie se ani nevšimnu, jen se na chvíli omezí mlha kolem mne. Poočku sleduji plameny, ale zatím to nevypadá nebezpečně. Najednou se ke mne však otočí a hrubě mě odstrčí. Takovou silou, že i mne ve velmi mohutné podobě donutí zavrávorat a chytit se zdi a druhou rukou se zapřít o luk, abych sebou nešvihla o zem. Překvapeně a dost zmateně se za ním podívám, když kráčí ke Shrey a profesorovi. Když se na něj oboří, vykulím oči. Není trochu majetnický? Podle toho co si pamatuji, co mi říkal, tohle nemůže být ani trochu slušné. Nebo co to před tím mektal. Velmi tiše a nenápadně se mi v tětivě zjeví dva šípy. Jen pro jistotu. |
| |||
13 Hodina začíná dostávat obrátky. Moc nerozumím rozdělení na černou a bílou magii. Proč se tedy tenhle předmět jmenuje obrana proti černé magii, když bílá magie se od té černé liší prakticky pouze názvem? Není to trochu rasistický název? napadne mne pobaveně. Z následného dění mi přijde, že jsem se toho dozvěděl mnohem více než se samotného předvádění se profesorova. Je sice hezké, že hádáme jestli je to buď a nebo, ale vysvětlení pro vlastní obranu jsem zatím žádné nedostal. Asi potřebuje navodit ve studentech strach, aby si připadali neschopní a měli větší motivaci se učit. Jenže to by nás taky musel něco učit a ne se předvádět. znovu začnu upadat do znuděné apatie z tohoto předmětu. Přitom podle názvu jsem čekal něco zajímavého, minimálně z té teoretické stránky. Kdo ví, třeba se z toho profesora ještě vyklube zajímavá osobnost. Mnohem zajímavější je fakt, že "asistentka" se rozhodla se prolétnou po třídě. I když asi ne úplně dobrovolně. A podle její následné reakce už toho také začíná mít plné zuby. Těžko se jí divit. Chvíli pozoruji, jak se sbírá ze země a odhání všechny okolo. Zdá se, že se dokáže nějak orientovat v prostoru i v rámci slepoty. Popravdě k ní začínám cítit docela slušný respekt, že ještě dokáže držet svoje nervy tak na uzdě. |
| |||
13S apatickým výrazem pozoruju dění v učebně. Vlastně vůbec netuším, o co těm dvojnožcům jde. Jednoho tu škrtí, zabijou, ožijí. Další narostou rohy a na hlavě ji přistane kupa hoven. Zvláštní styl výuky, to je fakt. Názorná ukázka nikdy nikoho nezabila. Teda, jak koho. Naštěstí nasazená maska na mém obličeji alespoň trochu tlumí pachy v místnosti, takže se můžu trochu soustředit. Po lavicích tu jsou vyvolávani studenti a mají rozpoznat černou a bílou magii. Pravděpodobně. Bylo mi jasné, že dřív nebo později dojde řada i na naši lavici. Když se Sven přesune k nám, záhy se otevřou dveře a v nich stojí svačinka. Ani sebou neškubnu, ani mi nezacuká obočí a dokonce se mi ani nepřeskládají šupinky, které prosvítají pod průhlednou kůží. Jediná má reakce na její příchod je zúžení zorniček do tenkých čárek. Pokrčím rameny, když se Svenův pohled přesune na mě. ,,Bílá." Pronesu bez jakéhokoliv zabarvení hlasu. Nechce se mi to víc komentovat jako to udělal soused. Je to jen hloupý otevření dveří. Ať už je to za pomoci telekineze nebo tlaku vyvinutého na dveře, nevidím na tom žádnou černou magii. Nebo je otevřela ona? Nesoustředila jsem se na to, jestli bere za kliku nebo se rozletěly samy. Ať už je to dobře nebo ne, přesunu pohled na jeho kopii, který si tu házel s tou rohatou studentkou. |
| |||
13 Nějak se mi zrovna nedaří udržovat pozornost tak, jak bych asi měl. Moje tělo si to přebere po svém a půjčí si od Yqi trochu energie na spravení polámané kosti. Vzápětí vyšlehnou nebezpečně blízko Carlose plameny, ve kterých zmizí improvizované dlahy. Kupodivu plameny ani moc nesálají do okolí, ale taky nemizí, jen se tak nějak rozprostřou po mém těle. Nespouštím oči ze Shrey a kupodivu se mi daří alespoň těkat mezi jejíma vylepšenýma prsama a očima. Které vzápětí zčernají, až se leknu. První myšlenka patří tomu, že je to sexi, druhá pak, že to v jejím případě asi nebude nejzdravější. Co jí to sakra provedli? Jenže meze překročí, když ji ten mamlas odpálí jako plážovej míč. Naštěstí se nemusím zdržovat vstáváním, vzhledem k tomu, že jsem se ani neposadil. Podvědomě se otočím na stranu, kde jsem měl zdravou ruku, a prudce odstrčím toho, kdo mi stojí v cestě (Yqi). Cloumá se mnou vztek a spolu s naprostým poblázněním od soukromých smyslů vytváří kombinaci, při které mi to skutečně nemyslí. Prej rytíř na bílém koni, to tak, jenom jeden ohnivej démon. Dodupu až ke Shrey a Svenovi. „Vypadni od ní.“ Ne, mnohému by se mohlo zdát, že jde o hrdinství, ale jde o pouho pouhou demenci. Naprosto nechápu, že by moje konání mohlo mít nějaké následky. Kdybych o tom mohl přemýšlet, asi bych začal brečet. |
doba vygenerování stránky: 1.3475980758667 sekund