| |||
13 Nějak se mi zrovna nedaří udržovat pozornost tak, jak bych asi měl. Moje tělo si to přebere po svém a půjčí si od Yqi trochu energie na spravení polámané kosti. Vzápětí vyšlehnou nebezpečně blízko Carlose plameny, ve kterých zmizí improvizované dlahy. Kupodivu plameny ani moc nesálají do okolí, ale taky nemizí, jen se tak nějak rozprostřou po mém těle. Nespouštím oči ze Shrey a kupodivu se mi daří alespoň těkat mezi jejíma vylepšenýma prsama a očima. Které vzápětí zčernají, až se leknu. První myšlenka patří tomu, že je to sexi, druhá pak, že to v jejím případě asi nebude nejzdravější. Co jí to sakra provedli? Jenže meze překročí, když ji ten mamlas odpálí jako plážovej míč. Naštěstí se nemusím zdržovat vstáváním, vzhledem k tomu, že jsem se ani neposadil. Podvědomě se otočím na stranu, kde jsem měl zdravou ruku, a prudce odstrčím toho, kdo mi stojí v cestě (Yqi). Cloumá se mnou vztek a spolu s naprostým poblázněním od soukromých smyslů vytváří kombinaci, při které mi to skutečně nemyslí. Prej rytíř na bílém koni, to tak, jenom jeden ohnivej démon. Dodupu až ke Shrey a Svenovi. „Vypadni od ní.“ Ne, mnohému by se mohlo zdát, že jde o hrdinství, ale jde o pouho pouhou demenci. Naprosto nechápu, že by moje konání mohlo mít nějaké následky. Kdybych o tom mohl přemýšlet, asi bych začal brečet. |
| |||
Učebna 13 Sotva začne hodina, přesune si nás blíž. Takže plán zůstat od něj co nejdál jaksi nevyjde. Dobře. Poznámka pro příště. Ve středu nesnídat. A brzy se opět povaha tohoto profesora naplní. Když před námi začne student umírat, ani nemrknu. Moje sebeovládání je našponované a naposledy jsem se takto cítil, když jsem otce doprovázel na obchodní jednání. Cítím se naprosto stejně. Což ve výsledku znamená, že mi trochu zatuhnou svaly v tváři a tlačím obsah žaludku zpět, kde by měl být. Rozhodně si uvědomuji, co myslel všemi těmi svými kázáními. Mohu však snad za to, že nejsem tak švihlý jako sestry? Skoro jsem nepostřehl, že se vedle mne někdo posadil. Když se však ozve důrazné zasyčení, stočím k ní pohled. Není to ona, kdo se pokoušel přidat do hromadného šikanování v jídelně? Mám dojem, že se ve mne pomalu ale jistě něco láme. Tohle prostředí není ani trochu zdravé. Ani trochu normální. A otec je blázen. Neuvěřitelný blázen. Jenže pokud mu podám zprávu jak to zde vypadá, je mi naprosto jasné, co bude jeho odpověď. Ozve se zaklepání a profesor nás vyzve, abychom odpověděli. Takže se natočím a vidím jak se otevírají dveře a v nich stojí slečna Buffetová. Věnuji ji úsměv, nicméně pak mi dojde, že to je to, co máme ohodnotit, počkám tedy, až se slečna usadí a podívám se zpět na profesora. "Mé jméno je Marcos Ortega. Nejsem si jistý, většinou se na takové věci používá telekineze. Což černá magie není. Nicméně pokud bych to zkoumal do hloubky, energie, kterou jsou dveře otevřeny se bere odnikud, pokud něčí telekineze není závislá na jeho vlastní fyzické a životní síle. Takže na první pohled stoprocentně nemohu říci, která to je," mohu se ale samozřejmě mýlit. Nicméně si beru příklad z předchozích odpovědí. A v podstatě takhle na dálku, jen když se otevřou dveře... Jak si můžeme být jisti, co použil. Z paměti lovím, co se mě snažil naučit domácí učitel. Mám ale dojem, že v takovýchto chvílích jsem ho znuděně telekinetecky ostřeloval kouskama papíru na poznámky. Přes naší lavici přeletí, ta dívka ze stupínku. Věnuji tomu pohled, zda nám nepadá na hlavu, ale to je moje celá reakce. Čekám na odpověď dívky vedle mne a profesora. |
doba vygenerování stránky: 1.3578310012817 sekund