| |||
13 A to mám za to, že je chci aspoň trochu chránit před tím magorem. Nebo tedy alespoň ty, co nejsou kouzelníci. Rozplácnu se na zemi a zabrní mě půlka těla, jenže to nic není. To si můžu dovolit ignorovat. Na druhou stranu to, že jsem právě Svenovi proletěl skoro doslova před ksichtem, to ignorovat nemůžu. „Fajn!“ Zavrčím potichu a natáhnu před sebe ruce. Když si chce hrát se štítama, tak proč ne. Za chvilku si už připadám jako dirigent, protože s rukama prudce trhnu šikmo k sobě a trochu mimo. V půlce mého pohybu se za ní zhmotní skutečně velký štít a následně narazí do toho jejího. O něco zespoda, takže jí to vyrazí od země, přímo přes hlavy studentů k poloprázdné lavici. Jožin má docela kliku, že sedí mimo palebnou linii, obávám se, že jeho bych přehodit nezvládnul. Tohle není zrovna exaktní věda. Shrey i se štítem dopadne tak nějak všelijak a za poslední lavici k oknu. Odfrknu si, opráším si ruce a znovu se vydám za ní. Mám dosti nakrknutý výraz. Tohle bude mít následky, o tom se ani nenamáhám pochybovat. Dojdu k ní, ale nezkouším se jí dotknout. „Tak už si necháš pomoct? Lavice je asi tři kroky od tebe.“ |
doba vygenerování stránky: 1.6978640556335 sekund