| |||
Chodba - U nástěnky Arthur Samolibě se usměji. Samozřejmě, že je to skvělý nápad. Můžeme první volbou ovlivnit ty, kteří půjdou hlasovat po nás. Nebo ty, kteří se posléze budou rozhodovat. Přijmu jeho rámě, i když se mi přes tvář mihne nesouhlasný výraz. Vykročíme směrem ke schodišti. Můj krok se ale stává nejistějším a nejistějším, když se blížíme k dýmu. Přidávám do kroku, zatímco Arthur zastavuje. Hodím mu do zad zamračení. Pronese že informuje profesory. Protočím oči. Počkám malý okamžik, než ho drapnu za loket. "Naši povinnost jsme splnili, jdeme," zavelím a nekompromisně vyrazím do přízemí. |
| |||
Chodba - Vstupní hala Jadelyn, všichni v 1.patře schopní telepaticky vnímat "Ah ano, to je skvělý nápad." přikývnu na její návrh a nabídnu cestou ke schodišti své rámě. Všechny naše věci strčím do podpaží volné ruky. Ples ! Jak jsem vlastně mohl zapomenout ? proklínám se a útroby se mi stáhnou nad tím, co musím učinit. Asi je to možná jen strachem z toho, když to nevyjde. Že bych snad mohl být odmítnut ! Vlastně i proto jsem chtěl až cestou ke schodišti mlčet. Trvá to jen pár kroků, než bychom měli minout dveře hořící zeleným plamenem a chodbu začíná zahalovat dým. Zastavím se a přesunu se před Jade. "Informuji profesory." pronesu v rychlosti, ale to už se chapadla roztáhnou do prostoru. "Všem profesorů, kteří mě slyší. Na chodbě před učebnou lektvarů směrem ke schodišti hoří dveře zeleným plamenem." vyšlu telepatickou zprávu všem tvorům v mém dosahu. Vím, že dokud se nepřiblížíme k plameni budeme v pořádku. Absence dýchání je někdy velikou výhodou. Můj ohled se ihned potom stočí zpět na Jade. A já doufám, že se v celé věci nehodlá angažovat. |
| |||
Panic room - chodba Yqi Můj pokus byl částečně úspěšný. Zámek jsem propálil, jenže se mi nepodařilo udržet oheň soustředění na jednom místě. Vyletěla jiskra a dveře krátce na to celé vzplanuly. Ne, ne, NE! Že já to vůbec zkoušel! Rychle vykopnu dveře a zahnu bokek, aby mohla talbučka pryč. “Honem! Musíte z odtud pryč, nevím jestli se mi to podaří zastavit.” Proč se mi nic nedaří!? Strčím levou ruku do ohně a snažím se ho vsát zase do sebe, stejně jako jsem dělal v jídelně. (47%) |
| |||
Chodba Gill Potom co mně náš třídní profesor řekne ať nestojím ve dveřích tak protočím oči, tedy až je z dohlednu. Ano stojím ve dveřích, ale teď nikdo nevychází a pokud bude vycházet tak to uvidím a uhnu mu. Přece jen se nevyhrnou všichni najednou. Ano já vím ... Zrovna chci uhnout když ven vyjde ten kluk, Gill myslím si že se tak jmenuje, ale teď vypadá jinak. Ale nejdřív uhnu stranou ode dveří a pak si ho prohlížím než si toho všimnu, neměl předtím na hlavě tu průhlednou věc co mu nejspíš chránila oči? Ale on se mně na něco ptal a já jsem ráda že tu je právě na něj jsme čekala. „No ty nás máš zastupovat že? Měla bych jednu prosbu nevyřídil by jsi ... ty to asi vědět komu, jestli by šla vyjednat výjimka abych nemusela chodit obutá?“ Ano to bylo vážně dobré zvlášť potom co jsem na něj zírala, teď si nejspíš říká že mám inteligenci zvadlého zelí, vzhledem k tomu začínám rudnout a okopávat zemi. Ale předpokládám že ho se vším seznámili a dali mu číst tolik knih toho co má znát že když je měl všechny odnést šel by do kolen. Tentokrát se ovládnu a u této představy se neusměju i když je to těžká zkouška sebeovládání zvlášť když se mi pak vybaví představa jak na něj padá obrovská kniha pravidel s velkou ránou na něj dopadne a Gill se pak zpod ní souká ven. |
| |||
Schodiště - Jídelna - Kuchyně Nao, Aine, Butler, Maid "Děje se toho hodně téměř pořád," pronesu zamyšleně, "ale jsou to nehody. Většinou, když je málo studentů na hodině, tak se nic nestane," pokračuji ve své myšlence. Když zmíní, že jsou někteří děsivý, podívám se na něj s očima navrch hlavy, "většinou jsou ale jen nepochopení. Nebo si něčím prošli. Všichni jsou přeci i hodní," tak nějak namítnu, zatímco sejdeme schody. V přízemí projdu jídelnou, abych opatrně zaťukal na dveře kuchyně. |
| |||
Učebna L - Bazén Prófa to moje hlášení-nehlášení nějak neřešil. A vlastně sem nakonec dobře udělala že jsem nečekala až mě vyvolá. Jak civěl z okna taky bych se nemusela dočkat vůbec. Jak na tabuli nechá křídou ještě podtrhnout to s tím rozpouštěním vypadá to že tenhle lektvar už se povedl. Ne jak ten první. P si vyřeší vybounutej kotlík, i ten divně svítící a na konec hodiny prohlásí že sem jediná komu se vaření povedlo. Jako zkušenýmu alchymistovi. "Počkej jako fakt?!" vypadne ze mě nejdřív nevěřícně. Hned na to přijde oslavný výkřik. Jo a kdo s tím má problém ať jde do háje, hodina už stejně skončila. Takže to tady hezky zabalim. Jo ale co teďka. Krok trochu zpomalím jak začnu zkoumat svůj rozvrh. Takže teďka byly lektvary. To je do vosmi. To sou teďka dvě hodiny volna. Ty se musí řádně využít. A jak jinak než v bazénu. Z chodby tak rovnou zmizím do sklepení. "Čus…" pozdravím v rychlosti modrou holku když zrovna svištím kolem. Nečekám až budu u vody a už u dveří si začínám rozepínat košily a sundavat sukni. Však ono to má nejt kouzelný oblečení a takový se sundávat nemusí. Proto všechno nechám jak je - rozepnutý, rozevlátý a ještě víc neupravený než předtím. Ale je to dobrý, nebudu si to muset oblíkat znova. Hlavně tu košili, ta je největší zlo. Do vody skáču od dveří už proměněná. |
| |||
Učebna lektvarů-chodba-schodiště Dolly Při její zmínce o skládaných měkkých chlebech se mi skoro udělá mdlo. Opravdu mám hrozný hlad a v hlavě mi sama vytane představa pěkného kousku ryby mezi dvěma měkkými chlebíky. S trochou úsilí potlačím počínající bolesti žaludku a opětuji úsměv. Tak tenhle tvor skutečně nebude nepřátelský. pomyslím si, když ji sleduji při počítání na prstech a vítězoslavném vyhlášení výsledků této slovní úlohy. “To vypadá, že jsem přišel v nejhorší možný čas. Nejsou všechny hodiny, jako ta poslední že ? Někteří spolužáci jsou děsiví.“ uznám a jen letmo si vybavím pár tváří. Rozhodně ne všichni působili přátelsky. Ať jde Dolly kamkoliv opět ji jen následuji. |
| |||
Učebna Lektvarů - Chodba - Schodiště Nao "Myslím, že jsou tam vždy suroviny alespoň na skládané měkké chleby," vykřešu další úsměv. Vyklouznu z učebny, zatočím do chodby a při zdi mířím ke schodišti. Když se zeptá, zamyslím se a dlouho počítám na prstech. Nakonec se zatvářím vítězoslavně. "Tři dny!" Vyhrknu. |
| |||
Učebna lektvarů Dolly Nevypadá to, že by svá slova dívka myslela vážně. A mohu-li být upřímný, vlastně se jí nedivím. Toliko katastrof, jen na hodině lektvarů, ještě ke všemu na jedné z počátečních hodin. Dolly, to je vhodné jméno pro chlapce i dívku. usoudím a rozhodně to neřeší záhadu, proč o sobě mluví, jako o chlapci. Rozhodně ji má prosba zvedla ze židle a já typicky zahloubaný musím udělat pár rychlých kroků, abych ji dohnal. “Děkuju Dolly.“ nezapomenu na slušnost a zařadím se vedle svojí průvodkyně. “Doufám, že máš pravdu, i kdyby to byla kůrka tvrdého chleba.“ položím si ruku na kručící žaludek a následuji Dolly, kam mě povede. “Jak dlouho už tu studuješ Dolly ?“ zeptám se. Musím už jen kvůli sobě. |
doba vygenerování stránky: 1.3820040225983 sekund