| |||
13 "Helen Buffetová, jmeno mé." představím se. V mém hlase je slyšet hrdost. "Jistě." posadim se do lavice a rozhlednu se po třídě. Je tady hodně tvorů a každému z nich bych momentálně nejraději zakroutila krkem. |
| |||
13 Nespokojeně zakroutím hlavou, když první studentka zjevně střílí od boku. Naštěstí její spolusedící dává více pozor a odpovídá uspokojivě. Přikývnu. „Přesně tak. Nespecifikoval jsem o co jde. Na druhou stranu, většina mučení se skutečně do černé magie zahrnout nedá. Pochopitelně meze nám kladou pouze naše schopnosti a fantazie, ale to už se budete učit jinde a doufám, že s někým jiným.“ Poslední část dodám spíš pro sebe a poněkud rozmrzelým tónem. Pustím ji, když se zahebzí. Myslel sem, že bude potřebovat pomoc, ale když si myslí, že to zvládne, pro mně za mně, ať dělá co umí. Zadívám se za Tonku a Artemise, kde se v mžiku objeví lavice, ale pak ztuhnu. To zrovna promluvila. Nahnu se k ní až tak, že se rty málem dotýkám jejího ucha. „Nic proti tobě nemám, sem ochotný napravit všechno, co ten blb spáchal, ale pokud se hned nepohneš, tak si tě tu hodim přes rameno jako ovci a prostě tě odnesu!“ Mluvím úplně tiše, takže nás rozhodně nemůže slyšet nkdo jiný. „Na vrácení tvého zraku budu chvíli potřebovat a rozhodně se mu nechci zdržovat tady pod rypákem déle, než bude třeba.“ Znovu ji chytím, za předloktí, aby se mohla orientovat podle mě. Hodinu naruší zaklepání. Zadívám se ke dveřím, pak kouknu do další lavice, kde sedí Marcos a Calysa. „Tak vy, co říkáte?“ Následně se kouzlem otevřou dveře. „Dobrý den, slečno...?“ To si fakt nikdo nemůže uvědomit, že si nemůžu pamatovat každého žáka na škole a musím si udělat docházku? Ale tahle alespoň pozdravila. Ale přišla pozdě. „Zatím se posaďte tady.“ Pokynu jí rukou k lavici, která se právě objevila. Pak věnuju velmi netrpělivý pohled Svenovi. |
doba vygenerování stránky: 1.4823679924011 sekund