| |||
Z učebny do učebny 13 Artemis Bojuji a nakonec prohraji, jen zaskřípu zubama a podívám se po té druhé kentaurce, ale to už zasáhne učitel a rozdělí nás. Podrazila mi nohy...dobrá... Vstanu a jsem rozhodnuta, že budu cvičit víc, aby mě už neporazila tahle exotická kentaurka. S čím se asi živý, že má takovou páru? Nakonec sleduji zbytek hodiny zpovzdálí a když skončí, jsem vystrčena jako z posledních ven od učitele. Mířím dál do další hodiny. Projdu kolem Danielle a Miko, stoupnu si vedle Artemise a všimnu si, že s ním někdo sedí, pokynu mu hlavou na pozdrav. Začnu si masírovat rameno a je vidět, že jsem lehce naštvaná. artemis se ke mně nakloní a zeptá se mi jaká byla hodina, jen si zabručím. "Ujde - i když jsem si dala cvičný zápas s druhou kentaurkou - jestli ta jí seno a zeleninu, tak ať mě pověsí za zadní nad krbem..." řeknu a naštvaně si švihnu ocasem sem a tam. "Pak ti budu vyprávět." zašeptám, jelikož už učitel začne vyučovat, podívám se na něho a pozoruji ho. Jsem stále naštvaná a tak je mi zprvu jedno co se děje na začátku hodiny, až na ke konci hodiny začínám dávat pozor a zapomínám na svůj boj, i když adrenalin funguje stále. |
| |||
Jídelna 13 Leo a spol "Zlato opravdu nechci - a ano - jídlo..." zašeptám zasněně, ale to už mě Leo bere na hodinu, já se mu přesunu tak, abych ho nepíchal a nechám se odnést, líbí se mi doručovací pošta. "Mimochodem - pak si promluvíme..." řeknu a vím co bude má odměna. Vejdeme do třídy a já se tam usadím na lavici u něho. Jsem jeho ochránce - musím mu být na blízko. Pohlédnu na něho a odfrknu si, v ježčí podobě jen nahlas řeknu. "Colten, nic víc nemám." řeknu uraženě, příjmení se moc bere, pamatuji si doby, kdy nic takového nebylo. Zaposlouchám se do hodiny a bavím se. Černá magie...to tak. Profesor mě moc neoslnil, někteří se ho snad bojí, ale já se uvelebím na lavici a poslouchám výklad. |
| |||
Jídelna, 13 Bavím se s Ryvdiehem a nakonec nastane to velké očekávání, pozve mě někam! Ano, je to jenom třída, ale jdeme spolu a já jsem šťasten. Sedneme si dokonce spolu do jedné lavice a já se usmívám. "Jsem zvědav na hodinu." špitnu mu potichu a rozhlížím se dokola, přicházejí čím dál více spolužáků, některé znám, některé ne. Nakonec přijde i profesor a já ztuhnu. Nevím proč, takové typy mužů jsem poznal ve světě dost a jejich - touhy, síla mě vždy děsila. Měli jsme se představit - zase představování, proč představování! Můj společník si stoupne a představí se. Je tak statečný! Chci se postavit, ale jen špitnu mé jméno a postavím se maximálně tak do půl. Pak se to stane - děj přede mnou. Nechápu to. Jaká černá magie? Proč - proč ten profesor zabil studenta? Ne - iluze - uf. Cítím poklepání na hlavu a všimnu si, že jsem se chytl za ruku a drtím mu ji, pustím ji a omluvně na něho zamrkám. "Omlouvám se já - vylekal jsem se." zašeptám a zprůhledním o to více, znovu se začnu rozplývat a je skoro skrz mě vidět. Nelíbí se mi tahle hodina - nelíbí se mi! A tak jen tam sedím a poslouchám. |
| |||
Chodba před ošetřovnou Vrčím, zařvu když se propadám i s ním dolů. Dopadnu na packy a Fall dopadne vedle mně, zařvu a zhroutím se na zem. "Fall..." zavrčím potichu a dívám se jak Fall nereaguje - to neměl dělat - to se nedělá! Zařvu už bolestně, jelikož se mi hůře dýchá, má síla odchází a Fall pomalu mizí. "Co..." zavrčím a dýchám jako kdybych běžel maraton. |
doba vygenerování stránky: 1.4544639587402 sekund