| |||
13 Sotva můj velectěný zadek dosedne na židli, začne se mnou utíkat. Založím rezignovaně ruce na prsou a jedno obočí se mi objeví až nad obroučkami brýlí. Hádci odpovídají velmi nespokojeně, ale ne naštěstí tak, že by to nějak výrazně rušilo. Uculím se, že má Dan tak dobrou náladu. Vždycky jí dokázala zvednout i mě. Když začne spolužák umírat a Dan se ke mne přitulí a třese se, rychle jí obejmu a přitáhnu si k sobě. Volnou rukou popotáhnu hádky od paciček a chytám se zasáhnout, ale zaráží mě, že profesor vůbec nic nedělá. Než bych stihla přesně zamířit, kluk se klátí k zemi. Inu smůla, to je život a za blbost se platí nejvyšší cena. Když se objeví za profesorem, chápavě protáhnu němé písmeno. Tak to dává smysl. Podívám se zpět na místo, kde před tím zemřel. Nicméně to bylo sakra realistický. Rozhodně to po všech stránkách zavánělo smrtí. Dan se neoddaluje, tak jen poslouchám průběh hodiny a pozoruji příkoří, co se Shrey dějí. V podstatě se rozhlédne, až když padne otázka na nás. Skutečně nad tím poctivě uvažuji,zatímco Dan střílí od boku. "No, asi bych řekla podle toho, jaké mučení to je. Může přece být i mučení, které nic neporušuje... Přesouvání předmětů, změna hmoty..." při posledních slovech sjedu pohledem k Dan a lehce trhnu rameny. |
| |||
13 Ani se pořádně neuvelebím a nábytek, včetně studentů se začne přesunovat. Hrkne ve mě, ale to není nic proti tomu, co se začne dít vzápětí. Vyprsknu smíchy, když Shrey hodí záda, začne to vypadat zajímavě. Smích mě ale velmi rychle přejde. Když vidím, jak úponky začali studenta škrtit, v hrůze se přitulím k Miko, zvlášť když to stále pokračuje. A nikdo nic nedělá. Akorát deka se zvedla, ale nic. Když se skácí k zemi, pevně zavřu oči. Chci se zeptat, co se vlastně stalo, ale bojím se na sebe moc upozorňovat. No to je skoro poprvé. Normálně bych si pravděpodobně nedělala starosti, ale s tímhle se mám potkávat. A víceméně dobrovolně. Trochu se mi zahoupe žaludek, takže poněkud minu další odpovědi. Když se rozhostí ticho, odvážím se jedním očkem rozhlédnout, co se vlastně děje a moc se mi nelíbí, že ten příšernej profesor kouká přímo na nás. Jednomu se nesmrtelnost hnedle nezdá tak příjemná. "U, asi, hmm, ano?" Zkusím náhodně odpovědět, protože upřímně nemám tucha, na co se nás vlastně ptal. |
| |||
13 Lehce překvapeně povytáhnu jedno obočí, ale pak se překvapivě uchechtnu. "Dobrá odpověď. Podstatná a pravdivá, i když neodpověděla na položenou otázku." Všimnu si, že nevábná směs, kterou jsem použil, se Shrey ani nedotkla. "Pro účely naší hodiny platí, že používám to, co se zde nachází. A kravský hnůj po kapsách většinou netahám." Přeletím pohledem třídu a skončím na Svenovi, který se okamžitě rozpohybuje směrem ke mě. "Ostatně i v ostatních chvílích je lepší používat to, co vidíte, než najednou zjistit, že kouzlo nefunguje, protože krevní banka za rohem si zrovna někam odskočila." Sven mezitím dojde až na stupínek, chytne Shrey za ruku a něco jí šeptá. "Ale další dvojice." Podívám se na Miko a Danielle. "Omlouvám se, ale pokud si výslovně neřeknete o praktickou otázku, tentokrát ji vynecháme." Hodím pohled na Svena, který okamžitě zrychlí svoje konání. "Co by jste řekly na mučení? Černá magie nebo ne?" Znovu se opřu o katedru. Jakmile zachytím Svenův pohled, okamžitě vyrazím dopředu. Skloním se k dívce na stoličce a vezmu ji za ruku, aby věděla, kde zrovna jsem. "Nelekej se, to jsem jen já. Pomůžu ti. Zruším jeho kouzla, ale nejprve si pojď prosím sednout." Ucítím jeho pohled v zádech a naléhavě zalomcuju její rukou. "Rychle." |
doba vygenerování stránky: 1.3478410243988 sekund