| |||
13 Když na otázku "Ano/Ne" odpoví obr jinou variantou a učitel je s tím spokojen, krátce se otočím za sebe. Zajímavé... jdu na to špatnou cestou. Otočím se zpět a píši na papír. Podívám se na svého spolužáka po mé levé ruce. "Nesnažme se hrát hru s jeho vlastními pravidly. Nevyhrajeme." Řeknu tiše a krátce se usměji. Zapíši posledních pár vět na papír a založím jej do saka. Tak, to bychom měli. Čekám do konce hodiny. Hodinu arogance a zesměšňování ostatních si můžu odškrtnout. |
| |||
13 Dobrý pocit z pomsty na Sigǐm netrvá dlho, keďže ho nemôžem vidieť. Nemôžem sa pozerať na jeho stratu kontroly a na ten zúfalý výraz v tvári, keď sa snaží nepovoliť si uzdu. Lenže on bude mať trapas ako sa nekontroluje na dve minúty. Ja celú hodinu. Zaslúžil by si niečo horšie. Slepota mi zostane, ale má aspoň jednu výhodu. Nevidím nič, ani nikoho. Nevidim ako na mňa pozorujú strápňovanie mojej osoby, a to mi vyhovuje. Zacítim, ako mi plesne niečo na hlavu, následne sa to zošmykne po štíte, presunie sa to po štíte nadol a väčšina sa bez toho, aby zanechala na mne stopu, došmýka na zem. Pár malých kúskov skončí na opierke stoličky. Som rada, že neprepúšťam pachy, podľa tohp čo ten hromotĺk odpovie a tak si môžem vydedukovať, čo onen privolaný objekt bol. Mám na perách štipľavú poznámku ale nedám ostatným toľko zadosťučinenia aby som ju aj vyslovila. To je fakt úroveň. Potichu si odfrknem a jemne dupnem nožičkou, posielajúc všetky kúsky lajna, v ktorom ešte doznieva Svenova energia, na meter odo mňa preč. Skončí roztrúsené na zemi okolo stoličky. |
| |||
13 Čučím na to jak vér. Kózla nemám rád. Negómu jak fungujó. Pořád se drbu ve fósiskách nebo na kebuli, jak mudruju nad tím, který to je. Ten kořínek je nějaké vofrklé. Jak se béká: hrdinů je plné krchov. A fakt ho vodkrágluje. Kdyby nehonil machra. Vobjeví se o zase živé. Do řítí to bylo co. Když jí zvětší cecky, tak se tlumeně zalochčím. Má recht, ale k čemu mňa je domáknót se jestli jakó majó barvu. Proč záleží na barvě? Snažím se pochytat co nejvíc toho co prófa hantýruje. Španělská vesnica je voproti temu labůžo. Pročísnu prstama vlasy. "Mno. Pokud sá vobjevil vod nikaď, tak černá. Pokud se přesunul z hnojníku, tak bílá?" |
| |||
13 Poslouchám odpovědi a pro tentokrát se spolu neshodnou. Bud sice nepodá žádné přesnější vysvětlení, aby podpořil svoji teorii, ale kupodivu je správná. Otočím se prvně na Asmodea. „Zda je věc přirozená nebo ne, zdaleka nehraje roli. Pokud to vezmeme skutečně od základu, cokoli, co stvoří kouzlo, jakékoli kouzlo je přirozené právě tak jako to kouzlo. A tady už se dostáváme na chatrná prkna kouzelných teorií. Je kouzlo přirozené, či nikoli? Ale nejsme tu proto, abychom vedli fylozofické debaty, od toho tu jsou jiní.“ Ušklíbnu se. Pamatuji si taková shromáždění a nikdy nepřinesla žádný výsledek. „Další věc je, že se nesmíme nechat zmást výsledkem. Černá magie, v rukou skušeného čaroděje může vypadat přirozeněji než příroda a sloužit dobrému účelu. Stejně tak kouzlo bílé magie může vypadat zcela nepřirozeně a skončit ohromným zlem. Černá a bílá magie nejsou synonima pro dobrá a zlá, vždy záleží pouze na čaroději, ale pro porušující přírodní zákony, hlavně zachování hmoty, a respektující je.“ Z kapsy vylovím lahvičku inkoustu a otočím ji dnem vzhůru. Nevyteče ani kapka. „Je úplně jedno, jestli přirozená barva očí slepců je bílá, růžová nebo puntikatá. Důležité je, že se nevzala odnikud. Proto zde nejde o černou magii.“ Zakončím výklad. Ani jediným mrknutím se nevrátím k předchozí rozmíšce. Pokud nejsou další otázky, pohlédnu na Jožina a Shrey na hlavě přistane kupka hnoje. „Černá magie? Ano, nebo ne?“ Zatím žádné z kouzel, které jsem použil, neruším. |
doba vygenerování stránky: 1.3897190093994 sekund