| |||
U BRÁNY - PÁNSKÝ POKOJ Č. 2 Mám pořád rozporuplné pocity. Mám být rád, nebo smrtelně uražený? Zatím tedy toto dumání odložím na jindy. Přeci jen jsme tady. A nastolení dominance a základny je kruciální. Hodím po modré ženštině pohled typu "no ne, neříkejte", když nám oznámí že do budovy trefíme. Nechám ji tam stát a kývnu bradou na Gwen. Vyrazím směrem do budovy. Ruce zabořené hluboko do kapes. Záda ohnutá v podivném úhlu, hlava se natáčí v ještě nepřirozenějších úhlech, jak se rozhlížím po prostředí. Pozitivní je, že cítím arcanu. Strašně moc arcany. A to z budovy. Tehehe. Když vkročíme dovnitř, zastavím se u nástěnky, kde se s křupáním trochu narovnám, abych ji celou projel pohledem a uložil do paměti. Také se tak dozvím, kam máme vlastně jít. Protože ta scifi typka byla užitečná asi jako mrtvýmu zimník. Následuje výstup schodů. Ani já, ani Gwen nemáme žádná viditelná zavazadla, ani batoh, takže pohyb po budově je dost jednoduchý. Musím říci, že od kolejí hlavní budovy je tohle docela degradace. Vkročím do chodby. Ve dveřích, odkud táhne zima a kde je před vyraženýma dveřma krev, trochu zpomalím, abych nahlédl dovnitř. Při tom pohledu se musím ušklíbnout. Alespoň tady nebude nuda. Přidám opět do kroku a dohoupu se k našim dveřím. Rozrazím je a nahlédnu dovnitř. "A tohle si představují pod slušným ubytováním," zakřením se na Gwen. "Dej mi chvilku," vyzvu ji, ať počká na chodbě, zatímco si prokřupu prsty a vkročím do místnosti sám. Kdo je na to senzibilní, může cítit směrem od našeho pokoje mohutný zášleh arcany. Když mám alespoň základ, vystrčím hlavu na chodbu a mrknu na Gwen. "Tak pojď," s tím zase zmizím ve dveřích. |
| |||
Chodba Arthur "Bylo by nemilé, kdyby ne," pokývnu hlavou. Ale vážně, jak se jim podařilo vytvořil z léčivého lektvaru denní světlo? I já zaregistruji, že profesor ukončil hodinu, ale čekám na jeho reakci. Ta přijde... Uspokojivá. Zatímco mizí ve třídě, sleduji proudící spolužáky. Jemně u toho poklepávám prsty o nadloktí. "Mohli bychom zavítat k tomu listu na nástěnce, o které mluvil třídní profesor," navrhnu, zatímco čekám, zda mi hodlá věci nést, nebo mi je předá. |
| |||
Učebna L - Učebna 3 Tatiana, Max, Luis Udělám si mentální poznámku, jak hledat kocourka, když se vyškrábe na daňka. Z mé zábavy mne však vyruší profesor, když začne problémy řešit. Povzdechnu si. Taky žádná sranda z toho. Seberu si věci a vycupitám z učebny. Prokličkuji mezi davem, dávajíc si maximální pozor, abych se nikoho z nich nedotkl. Problém je zátka v chodbě u učeben. "S dovolením," dovolím se trojice. Pokud mi ustoupí z cesty, poděkuji s dětským úsměvem na tváři a zamířím do učebny. Tam zaberu místo vepředu. (BP15) |
| |||
Učebna Lektvarů - Chodba Aryania Přiletí poklice a můj kotlík zavře. Překvapeně se ohlédnu směrem k profesorovi, který v tento moment nevypadá ani trochu dobře. Rozhodne se vyřešit všechny potíže naráz. Sjedu pohledem k místu, kde by měla být Sukui, jen abych zjistil, že je pryč. Trochu ve mne hrkne, ale chybějící Ysea a mizející křídla ve dveřích mi napoví, že se jen přesunula, nebyla vtažena do žádného dalšího... Problému. Hluboce si vydechnu a sesbírám si věci. Zvednu se a zamířím ke dveřím. Cestou hledím do svého rozvrhu, abych věděl, kde máme další hodinu. Nicméně, hned za dveřmi jsem zastaven vílou. "Mohu Vám nějak pomoci?" optám se jí, zatímco ji rukou pokynu stranou ode dveří, abych v nich nepřekáželi. Cestou se neubráním pohledu po Sukui. Neměl jsem to ale dělat, protože musím trochu vypadat, jako kdybych viděl ducha. |
| |||
Učebna L - Před učebnou 2 Max, Tatiana Jen se trochu rozkročím, když mi Max hopne na záda. Pozorně přejíždím situaci pohledem, když všechno začne tak nějak... Mizet. Jak projde kolem profesor, otočím se k Tatianě, abych zjistil, že již stojí velmi blízko a rovnou mne obejme. Sevřu ji v povzbudivém náručí. Dotek se mnou je velmi zvláštní. Jako kdybych měl srst na chlup stejně měkkou, jako ona sama. Když přijde i třídní a Tatiana vypadá, že se uklidnila, pustím ji a posbírám všechny naše věci. "Měli bychom je tady nechat," vyjdu z učebny a zamířím chodbou kolem ostatních do další chodby, kde jsou učebny. Zastavím se před dveřmi do druhé učebny. "Zvládneš to, nebo chceš, abychom tě doprovodili?" zeptám se Maxe, vzhledem k tomu, že se jedná o jeho individuální hodinu. |
doba vygenerování stránky: 1.2855529785156 sekund