| |||
Poslíček na scéně! Buhehehe a asi ne dobrých zpráv. Jak pro koho. Chichi. všichni v třináctceNajednou se snesu od stropu a zakroužím nad třídou. Zastavím se kdesi nad Asmovo hlavou a mrknu na Shrey s širokým úsměvem. Soustřeď se! Napomenu se a odletím ke Svenovi, ke kterému se zavěsím vzhůru nohama a do ucha mu pošeptám zprávu, co mu nesu. Pak kousek popoletím a prohlížím si Shrey. Není na ní něco jinak? Nakloním hlavu na stranu. Drnknu jí do rohů. To nevypadá známě od ní. Pak kousek klesnu a podepřu si hlavu rukou. Se zamyšleným výrazem jí dloubnu do jednoho nového balónku. Hmmm... |
| |||
13.... lag! Moc si nevšímám okolí, jak mě bolí pazoura až mi trnou prsty, takže překvapeně vyjeknu, když se začnu sunout dobředu. Vzápětí zaskřípu zuby, jak mi pohyb rozpohybuje i zlomenou ruku. Skoro přepadnu, jak se najednou nemám o koho opírat, ale to Yqi naštěstí rychle napraví. Z druhé strany se mi objeví také přísedící. Teprve teď si uvědomím, že Shrey je před celou třídou na nějakém stupínku a vzhledem k tomu, že sedí na židli, taky to tak asi zůstane. Jen doufám, že to není trest za tu zlomenou ruku. Za to přeci nemohla. Vidím, jak se sesunula k zemi a tak nějak pochytím, co máme odpovídat. Pak se do toho vloží někdo další, ale nějak nechápu proč. Když vidím následky takového počínání, znovu sklouznu pohledem na Shrey. Tohle přeci, to je trochu moc za vyrušování, ne? A co teprve za mrzačení spolužáků? Trochu v sobě musím potlačit hrůzu, ale nakonec se donutím se zvednout. „Já bych chtěl vyst...“ ...řídat Shrey. Krásná slova, ale ta zůstanou nedovyřčená. Místo toho se těžce opřu oběma rukama na lavici a jen bolest, kterou si tak způsobím, mi připomene, že bych měl asi teda zavřít pusu, když nebudu pokračovat v předchozí větě. A ona se začne ještě nakrucovat. Naprosto pro mě přestane existovat veškeré dění ve třídě. To, že bych snad měl odpovídat na otázku, jsem úplně vypustil z hlavy. To, že se Yqi snaží zachránit čest naší lavice taktéž vůbec nevnímám. Dřevo lavice kolem mých rukou začne černat. |
| |||
13...BOOBIEEEES pomsta! Zapamätám si šikovnú ukážku a vysvetlenie toho, ako môže byť zamiešaná jedna mágia s druhou na stoličke, no vzápätí mi na chvíľu v hlave vznikne vzduchoprázdno, keď namiesto týrania, ktoré očakávam keď cítim mágiu na sebe, sa na mne objaví niečo...úplne iné. Wut? Napnem plecia a chrbát, ako mi zrazu vpredu pribudne váha. Na rohy som tak veľmi zvyknutá, že mi takmer ani nezakolembá hlavou. Ani si ich príliš nevšímam, som príliš zaujatá prsiami. Trochu podozrievavo sa pozriem na Svena. Veľmi dobre viem kto je teraz na rade s odpoveďou. Urobil to naschvál? Ak aj nie...Sigi ma nechal v štichu. Tak nech si to vyžerie. Ako pozerám a Svena, v kútiku úst sa mi zjaví úsmev, ktorý sa takmer nedá ani postrehnúť. Uvoľnenejšie sa opriem o opierku stoličky, dvihnem ruky, chmatnem oba balóny čo mám teraz na hrudi a zvedavo ich stisnem a potom trocha poťažkám a prehmatám. Páni, akoby som sa s nimi narodila, necítim žiaden rozdiel. Dobrá práca. Zacerím sa, keď pochválim Svenovu mágiu, zatiaľ čo očami skĺznem z pŕs znova na neho...cestou ale na stotinu sekundy behnem k Sigimu, vedľa ktorého zatiaľ odpovedá konský zadok. Bang. Nakoniec, pozerajúc hore nad svoju hlavu ešte dvihnem obe paže, takže sa mi s nimi mierne nadvihnú a stlačia aj prsia, a začnem ohmatávať rohy. Na môj vkus sú posadené príliš nízko, ale nosia sa podobne ako moje. |
| |||
13 Starostlivě se dívám na Sigiho a uvažuju, jak mu pomoci, když se najednou celá třída začne přeskupovat. Překvapeně se dívám,jak mi Sigi ujíždí kamsi dopředu a někteří se jen tak šoupou na židlích jinam. Chvíli to pozoruju a pak si zakryju pusu rukou, jak se snažím nevyprsknout smíchy. Rychle mi dojde, že se o mne Sigi opíral, tak si pospíším a doběhnu jeho lavici. Moje kopyta nevydávají žádný klapavý zvuk, ale došlapují lehce přes chlupy, takže si toho ani snad nikdo nevšimne. Profesor položí otázku, ale než stačím pořádně zareagovat, strhne se mela. Nakloním hlavu na stranu. A mě bude kárat za to, že jsem někoho nakopla? Když se však objeví za ním zmateně přejedu pohledem od padlého těla k tomu co si jde sednout. Magie. Potřesu hlavou. Když se nikdo z kluků nemá, aby začal jako první, hrdě se vypnu. "Mé jméno je Yqueuas," je mi jedno, že on ho zná, je tu spousta těch co ne. "Nikdy jsem nepotřebovala vědět o jaký typ magie se jedná..." nakloním se a zaklepu si rukou na kovový bok. "Žádná magie na mne nedosáhne..." Podívám se na Svena. Pak se ale usměji. "Nicméně pokud bych měla hádat, řekla bych, že to černá magie je. Tohle přece nemůže být přírodní... I když je to moc pěkné," okomentuji obě změny na cvičebním králíkovi. |
| |||
13 Pokrčím rameny. „Pokud vám rozdíl mezi životem a smrtí přijde jako slovíčkaření, pak jistě ano.“ Pochopitelně jsou tu i studenti, pro které je smrt jen zpestřením každodenní rutiny, ale pochybuju, že je to vlastní a trvalá smrt. Sleduju, jak tělo zahlcené kouzly umírá a znovu vstává. Na okamžik se zamyslím nad etikou, ale co Selven nevidí, to mě nebolí, že. Překvapeně se ohlédnu, když si všimnu, jak deka vyskočí, ale pouze jí věnuji schovívavý úsměv, když si opět sedne. Celkem statečná reakce, uvidme, jak jí to půjde dál. Nezdvořilý student si sedne zpět na své místo a další lavice začne odpovídat na otázku. „Možná by to chtělo vlastní hlavu, pane Venge.“ Na druhou stranu je fakt, že tohle byl chyták. „I když to nebylo úplně špatně.“ Přejdu ke katedře, odkud vezmu původní nohy od židle. „První část, když se dávali dohromady kousky rozlámané židle, žádná hmota nevznikla ani nezanikla, pouze se přemístila. Na druhou stranu, při opravování již dříve zmizelých nožiček, už došlo k přidání materiálu odnikud, což je poměrně jasné porušení přírodních zákonů. Správná odpověď by tedy byla část ano, část ne.“ Takže přestaneme myslet konvenčně, že? Správná odpověď přeci může být i někde mezi, nečekaná. Zadívám se, koho máme dále na řadě. Znovu se letmo pousměju. Dénom, kentaurka a ten, co nemá větve na dlahu. Dobrá tedy. Otočím se na Shrey, která si mezitím sedla na stoličku. „Skutečně byste se měla vhodněji oblékat.“ Lusknu prsty a její poprsí se pořádně zvětší. Nic mega, ale proti jejím normálním proporcím dosti rozdíl. Taktéž jí na hlavě vyrostou rohy, navlas podobné těm, které má na hlavě kentaurka. „Takže vy tři, černá nebo ne?“ |
| |||
13 Počúvam Svena a ukladám do hlavy čo hovorí. Talizmany, ochranné predmety, to je všetko pekné, ale osobne sa radšej bránim niečím čo nemusím nosiť po vačkoch. Následne vyzve Asmodeusa, aby s tým začal konečne niečo robiť. Ten podíde ku mne ešte bližšie, takže sa zápch len zvýrazní. Uzavriem štít proti pachom, fuj. Pri oslovení sa pobavene uchechtnem. Jasné, slečna, to tak akurát som. Slečna v núdzi. Len mávnem nad zvyškom stoličky rukou. Ja si vystačím so zemou. Čo chce robiť s rozlámanou stolič....ou...ešte viac ju rozlámať? S mrkaním sledujem, ako ju roztrieskuje a následne si zapichne kus dreva do ruky a potiahne. Nechápavo pokrútim hlavou. Používať na mágiu krv je tak strašne nepraktické. Koľko môže mať chlap s jeho stavbou tela v sebe krvi, 6 litrov? To mu dáva maximálne okolo troch litrov krvi s ktorými môže pracovať kým odkväcne, ak si ju nenosí v bandaske. To nie je bohviečo. Som ale rada, že som sa zabezpečila proti pachu krvi. Nie že by so mnou niečo robil, ale krv nevoňala zrovna po fialkách. Aj keď určite lepšie, ako tá hniloba...či čo to bolo. Asmodeus sa podujme vysvetľovať, čo robí a ako to funguje. Nadvihnem obočie. Takže to vonku je niečo ako infikovaná krv. Čo s ňou spraví potom? Nechá tú kaluž? Sledujem tetovania, či začnú miznúť, ale zdá sa, že niečo škaredo vypálilo naspäť, keď mu Sven povedal, že zomiera. Začne odpočítavať a ja z toho tak nejak očakávam, že zrazu padne ako podťatý na zem. Namiesto toho sa tie poplazy zbláznia a začnú ho škrtiť. Tetovanie sa rozširuje. Mrknem na prvé lavice, či si zapchávajú nosy, ale ten smrad sa asi ani až tak nezhoršil. Pozriem sa na Svena, ktorý si uvoľnene sedí a nechávam Asmodeusa zomierať. Očividne ho necháva kúpať sa vo vlastnej šťave po tom, čo do seba rýpali. Okej, ale chystá sa aj zakročiť? Nechá ho tak? Aj prvá pomoc bola podľa tých rečí veľmi názorná ukážka, ale zomrieť nenechal nikoho. Vie vracať ešte teplé mŕtvoly späť k životu? To by bolo celkom užitočné na praktické hodiny. Asi by to aj dávalo zmysel. Osobne by som ale bola radšej keby to prežijem bez toho aby som umrela. Nepáči sa mi tá predstava. Nech to je výuka alebo nie, toto je v istom zmysle slova ponižujúce. Kto by chcel aby ostatný videli, ako skapína? Začujem tlesknutie a potom na moment zacítim, akoby sa Asmodeusova energia naštiepila, alebo niečo podobné. Zamračím sa a pozornejšie sledujem jeho telo, ale nevidím žiaden rozdiel. Energia z mágie, ktorá je zmiešanina Svena a Asma tam príliš besne víri okolo, ale prisahala by som že keď tleskol, niečo sa stalo. Nestihnem sa ale dosť sústrediť, čo to je, lebo Asmo padne na zem. S očakávaním sa pozriem na Svena, že zamáva rukou a mŕtvolka vstane. Ako ale energia tela na zemi utícha, zacítim ho inde, a keď sa na dané miesto pozriem, Sven tam zviditeľní živého Asma. Zamračím sa. Takže... žiadne oživovanie. Aj by som sa začala zamýšľať nad tým, ako to teda urobil, ale to už pošle Asmodeusa sadnúť si a mne opraví stoličku. Som až nezvykle ticho na svoje pomery. Milé. Ladne vstanem a s krivým úsmevom si opäť sadnem na stoličku presne tak isto, ako predtým. Zmysly vypäté, pohľad tak ako predtým zapichnutý radšej na ňom ako na ostatných predo mnou. No poď do mňa. |
doba vygenerování stránky: 1.2991290092468 sekund