| |||
Poslíček na scéně! Buhehehe a asi ne dobrých zpráv. Jak pro koho. Chichi. všichni v třináctceNajednou se snesu od stropu a zakroužím nad třídou. Zastavím se kdesi nad Asmovo hlavou a mrknu na Shrey s širokým úsměvem. Soustřeď se! Napomenu se a odletím ke Svenovi, ke kterému se zavěsím vzhůru nohama a do ucha mu pošeptám zprávu, co mu nesu. Pak kousek popoletím a prohlížím si Shrey. Není na ní něco jinak? Nakloním hlavu na stranu. Drnknu jí do rohů. To nevypadá známě od ní. Pak kousek klesnu a podepřu si hlavu rukou. Se zamyšleným výrazem jí dloubnu do jednoho nového balónku. Hmmm... |
| |||
13.... lag! Moc si nevšímám okolí, jak mě bolí pazoura až mi trnou prsty, takže překvapeně vyjeknu, když se začnu sunout dobředu. Vzápětí zaskřípu zuby, jak mi pohyb rozpohybuje i zlomenou ruku. Skoro přepadnu, jak se najednou nemám o koho opírat, ale to Yqi naštěstí rychle napraví. Z druhé strany se mi objeví také přísedící. Teprve teď si uvědomím, že Shrey je před celou třídou na nějakém stupínku a vzhledem k tomu, že sedí na židli, taky to tak asi zůstane. Jen doufám, že to není trest za tu zlomenou ruku. Za to přeci nemohla. Vidím, jak se sesunula k zemi a tak nějak pochytím, co máme odpovídat. Pak se do toho vloží někdo další, ale nějak nechápu proč. Když vidím následky takového počínání, znovu sklouznu pohledem na Shrey. Tohle přeci, to je trochu moc za vyrušování, ne? A co teprve za mrzačení spolužáků? Trochu v sobě musím potlačit hrůzu, ale nakonec se donutím se zvednout. „Já bych chtěl vyst...“ ...řídat Shrey. Krásná slova, ale ta zůstanou nedovyřčená. Místo toho se těžce opřu oběma rukama na lavici a jen bolest, kterou si tak způsobím, mi připomene, že bych měl asi teda zavřít pusu, když nebudu pokračovat v předchozí větě. A ona se začne ještě nakrucovat. Naprosto pro mě přestane existovat veškeré dění ve třídě. To, že bych snad měl odpovídat na otázku, jsem úplně vypustil z hlavy. To, že se Yqi snaží zachránit čest naší lavice taktéž vůbec nevnímám. Dřevo lavice kolem mých rukou začne černat. |
| |||
13...BOOBIEEEES pomsta! Zapamätám si šikovnú ukážku a vysvetlenie toho, ako môže byť zamiešaná jedna mágia s druhou na stoličke, no vzápätí mi na chvíľu v hlave vznikne vzduchoprázdno, keď namiesto týrania, ktoré očakávam keď cítim mágiu na sebe, sa na mne objaví niečo...úplne iné. Wut? Napnem plecia a chrbát, ako mi zrazu vpredu pribudne váha. Na rohy som tak veľmi zvyknutá, že mi takmer ani nezakolembá hlavou. Ani si ich príliš nevšímam, som príliš zaujatá prsiami. Trochu podozrievavo sa pozriem na Svena. Veľmi dobre viem kto je teraz na rade s odpoveďou. Urobil to naschvál? Ak aj nie...Sigi ma nechal v štichu. Tak nech si to vyžerie. Ako pozerám a Svena, v kútiku úst sa mi zjaví úsmev, ktorý sa takmer nedá ani postrehnúť. Uvoľnenejšie sa opriem o opierku stoličky, dvihnem ruky, chmatnem oba balóny čo mám teraz na hrudi a zvedavo ich stisnem a potom trocha poťažkám a prehmatám. Páni, akoby som sa s nimi narodila, necítim žiaden rozdiel. Dobrá práca. Zacerím sa, keď pochválim Svenovu mágiu, zatiaľ čo očami skĺznem z pŕs znova na neho...cestou ale na stotinu sekundy behnem k Sigimu, vedľa ktorého zatiaľ odpovedá konský zadok. Bang. Nakoniec, pozerajúc hore nad svoju hlavu ešte dvihnem obe paže, takže sa mi s nimi mierne nadvihnú a stlačia aj prsia, a začnem ohmatávať rohy. Na môj vkus sú posadené príliš nízko, ale nosia sa podobne ako moje. |
| |||
13 Starostlivě se dívám na Sigiho a uvažuju, jak mu pomoci, když se najednou celá třída začne přeskupovat. Překvapeně se dívám,jak mi Sigi ujíždí kamsi dopředu a někteří se jen tak šoupou na židlích jinam. Chvíli to pozoruju a pak si zakryju pusu rukou, jak se snažím nevyprsknout smíchy. Rychle mi dojde, že se o mne Sigi opíral, tak si pospíším a doběhnu jeho lavici. Moje kopyta nevydávají žádný klapavý zvuk, ale došlapují lehce přes chlupy, takže si toho ani snad nikdo nevšimne. Profesor položí otázku, ale než stačím pořádně zareagovat, strhne se mela. Nakloním hlavu na stranu. A mě bude kárat za to, že jsem někoho nakopla? Když se však objeví za ním zmateně přejedu pohledem od padlého těla k tomu co si jde sednout. Magie. Potřesu hlavou. Když se nikdo z kluků nemá, aby začal jako první, hrdě se vypnu. "Mé jméno je Yqueuas," je mi jedno, že on ho zná, je tu spousta těch co ne. "Nikdy jsem nepotřebovala vědět o jaký typ magie se jedná..." nakloním se a zaklepu si rukou na kovový bok. "Žádná magie na mne nedosáhne..." Podívám se na Svena. Pak se ale usměji. "Nicméně pokud bych měla hádat, řekla bych, že to černá magie je. Tohle přece nemůže být přírodní... I když je to moc pěkné," okomentuji obě změny na cvičebním králíkovi. |
doba vygenerování stránky: 1.570543050766 sekund